Z regionů

Vládu nepotřebuje, poradila si sama!

Před dvěma měsíci byla jen krok od svého snu – otevření vlastního bistra. Pronajala si prostory, veškeré rezervy padly na drahé gastro zařízení. To všechno se ze dne na den smrsklo na vládou povolené malé výdejní okénko. Zatímco se ale v branži začalo hromadně plakat, ona začala ještě víc makat.

Zora Budínová není v gastronomii úplný nováček, zkušenosti čerpala na Mallorce a v Mexiku. Prošla mnoha provozy. Drsným plážovým barem i kolečkem od černého nádobí až po elegantní uvaděčku hostí. A to v restauraci tak luxusní, že se zde nejen vše muselo lesknout a zařezávat do pravých úhlů, ale každý týden i vyladit do jiného barevného odstínu. Na toaletách tu dokonce prý měli zřízence v dokonale střiženém obleku, kterým pánům při vstupu pomohl ze saka, a než si ulevili, tak jim ho překartáčoval. Na dámách se zase přišívaly knoflíky a utržená podsazení. To jsou tedy věci, že?

Když přišel virus

Ale z poezie do prózy. V Berouně a okolí provozuje Zorka několik občerstvení, které zásobuje z vlastní výrobny. V zahraničí se totiž kromě jiného i naučila, že pokud má ručit za kvalitu svého jídla, musí si ho ideálně vyrobit sama a z poctivých surovin. S bistrem měla velké plány, jenže původní koncept jí byl najednou k ničemu. A na ten nový, pro prodej přes ulici, měla jen pár dní.

Jen vlastní originál

Obvolala dodavatele a pár kamarádů kuchařů, t.č. nově nezaměstnaných, aby jim sdělila, že v bistru hodlá prodávat burgery. Ovšem ne ty mrzáky z mražených polotovarů, ale takové ty pořádné, šťavnaté z kvalitního masa, s pečivem od místního pekaře a s omáčkami a vlastní výroby. „Nakoupila jsem maso od našeho dvorního soukromého řezníka, který nám ho dělá přesně podle našich požadavků, co do poměru tuku a svaloviny a nechala jsem ho na míru nakutrovat, dali jsme dohromady receptury. Pak se to všechno umíchalo, upeklo a bylo to,“ říká tahle štíhlá energická blondýnka, která kdysi začínala v modelingu a nyní zaměstnává sedm lidí na stálo a další v sezóně dle potřeby, jako by se nechumelilo. Jenže ono se chumelilo, a pořádně.

Nepřehlédněte:  Jak to bude s referendem o nové nemocnici v Malenovicích?
Žádný polotovar z mrazáku, vlastní směs od dvorního dodavatele… Foto: Eva Evelýna Dosedělová

Nikoho nepropustila

A trvalo to několik dní. „Ačkoliv se vládní nařízení tehdy měnila téměř z hodiny na hodinu, ani na chvíli nás nenapadlo zavřít,“ dodává Zora, která prodej přes ulici zahájila 1. 4, ale aprílový žert to rozhodně nebyl. „Zákazníci byli zkraje vyděšení a dost opatrní, ale celkem rychle se naučili chodit a podrželi nás,“ vzpomíná. „Jsem ráda, že jsme to přežili, tedy zatím, aniž bych musela kohokoliv propustit. Mám tu senzační lidi, těžko bych potom podobné hledala. Jasně, lepíme to, jak se dá, výplatu dostávají po částech. Když to podtrhnu a sečtu, tak jsem sice nic nevydělala, ale také nejsem nikomu nic dlužná. A to snad není zrovna málo. A jestli jsem požádala o nějakou formu vládní pomoci? Ne, nepožádala. My jsme se prostě přizpůsobili a nakonec si i nějak sami poradili. Mnozí jsou na tom daleko hůř.“

Co dodat? Místo činu Králův Dvůr – Počaply Budka.bistro.  https://www.facebook.com/budka.bistro/      Budka.cafe      https://www.facebook.com/budka.cafe/  

V Budce se jí i očima.

Připravila vaše Eva Evelýna Dosedělová

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close