Hodujte a hubněte s Evelýnou

Slepice 4, aneb Jan Amos by se tetelil blahem, čili cesta ke štrúdlu

Je čas, abych vám představila Nany, devítileté děvčátko od sousedů. Pokud by slepice mohly mít fanklub, pak by se právě ona stala jeho předsedkyní.

Poprosila mě, jestli by se na slepičky nemohla někdy přijít podívat. Přišla hned druhý den.  Přinesla jim mladé lístky pampelišek a jetele, podělila se s nimi o nedojedenou svačinu. Slyšela jsem ji přes kuchyňské okno, jak si s nimi pěkně povídá. Bylo to fajn.

Další den si přivedla kamarádku. Mě to nevadilo. A moje slepičí holky? No ty byly přímo nadšené. Dostaly dvojnásobnou porci jetele i pampelišek a dvě nedojedené svačiny. Netušily ovšem, že to nejlepší je teprve čeká

A pak, že slepice není tvor společenský?

V následujících týdnech jsem se stala majitelku zřejmě nejpopulárnějších slepic v okolí a můj kurník se proměnil v cosi jako slepičí Ein Kessel Buntes. Nany mi totiž po škole začala vodit poměrně početné dětské exkurze.

Stal se z ní učiněný profík. „Ta nejmenší hnědá se jmenuje Maruška, ta strakatá je Bára, a ta se světlým peřím na zadku, to je naše Jarmilka,“ vysvětlila nejdřív zasvěceně všem přítomným, která je která. Pak přišel podrobný popis stravovacích zvyklostí a následovalo praktické cvičení. To slepice přímo milovaly. Děcka jim totiž vyšťourávala z hlíny nejrůznější žížalky a ponravy. Oči jim při tom zářily radostí jako lampióny.  A jak přitom radostně vískala vždy, když si některá ze slepiček zobla? Dokonalá škola hrou. Jan Ámos by se tetelil blahem.

Ani se nechtělo věřit, že jde o děti venkovské.  Holt kde jsou ty doby, kdy slepičky běhaly po každé zahrádce. I když s postupem pokoronavirové krize se to možná brzo zase změní.  Uvidíme.

A po dalším slepičím příběhu přichází opět zdravý recept z vajíček

Nepřehlédněte:  Po téhle lehké mandlové bublanině bude lehčí každý…

Štrúdl se šunkou a se zelím

Specialita z oblíbeného těsta bez mouky. Ovšem tentokrát štrúdl na slano. Můžete si klidně na talíř přidat porci navíc a zaručeně po ní nepřiberete

Na jednu nohu (8 – 10 kousků) potřebujete:


Těsto

125 g mozzarella light
3 vejce (1 žloutek si dejte stranou na pomazání)

Zelná náplň:


1 PL olivového oleje
1 červená cibule
50 g sušené schwarzwaldské, nebo jiné kvalitní šunky (v dietnější verzi lze vynechat)
200 g kysaného zelí
Sůl
Trochu čekankového sirupu
špetka drceného kmínu
Cca 1 dcl vody (nebo zeleninového vývaru)
Kmín celý na posypání (můžete ale dát i sezam)


Vajíčka rozklepnu do mixéru (1 žloutek si dám bokem) přidám mozzerellu a rozmixuji do hladka, těsto naliju na lehce pomašlovaný pečicí papír a dám péct na cca 190 st. na 10 minut.
Na pánvi s troškou oleje orestuji cibulku, přidám propláchnuté pokrájené kysané zelí, podle chuti přisolím, přisladím, okmínuji, podliji vodou nebo vývarem a nechám na mírném ohni provařit cca 5 – 10 minut až se voda odpaří. Na hotovou placku naskládám šunku (já odstraním to tučné na krajích) a pak vrstvu zelí, zavinu, konce přimáčknu, natřu žloutkem, posypu kmínem a dám zapéct – stačí na 190 st. cca 20 minut. A další zdravá dobrota je na světě.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close