Sport

Plavec Pazdírek přišel o životní úspěch kvůli studené vodě

Na vizitce československého reprezentanta v plavání Pavla Pazdírka (81) by klidně mohlo být vytištěno tučným písmem průkopník – rekordman. Jako první Čechoslovák získal v bazénu stříbrnou evropskou medaili a k tomu přidal i 30(!) triumfů na republikovém šampionátu…

S plaváním přitom začal až v pozdním věku, v 16 letech. „Dneska už by mě trenéři hnali pryč, děti začínají nejpozději v osmi letech,“ směje se muž, který uplaval první tréninkové kilometry v Brně. „Tehdy město vlastnilo jen jeden krytý bazén, který na tréninky nebyl ideální. Měl kratší konce oválné, a když jsme si měli nacvičit obrátky, strkali nám do vody různé zábrany a prkna,“ vzpomíná Pavel Pazdírek doslova na dřevní začátky jeho milovaného sportu.

Přesto se brzy vypracoval mezi naprostou špičku tuzemského plavání, a to zvláště poté, co se jako jeden z prvních naučil při motýlku delfínové prokopnutí nohou. Vyplatilo se mu to náramně, v roce 1958 získal na mistrovství Evropy v Budapešti na trati 200 metrů motýlek historicky první stříbrnou medaili pro Československo od založení samostatného státu… Navíc s vylepšeným národním rekordem o neuvěřitelné čtyři vteřiny!

Chybělo pár desetinek…

„Za dva roky nato byla olympiáda v Římě a já si věřil, že postoupím do motýlkářského finále,“ začíná vzpomínat na poněkud smutnou kapitolu svojí sportovní kariéry.

Pár týdnů před odjezdem do Itálie se ještě zúčastnil závodů v Podolí. Plavecký stadion byl ale otevřen teprve krátce a potýkal se s provozními neduhy. „Byla půlka června, zima, voda studená a zázemí nedodělané, nebylo se kde ohřát. A já z toho všeho nastydl a až do olympiády jsem se potýkal s virózou,“ říká Pavel Pazdírek, kterému na zdraví i formě nepřidalo ani závěrečné soustředění v Otrokovicích. „Trénovali jsme ve veřejném bazénu, na jehož konci byla voda sotva po kolena, nešlo udělat obrátky. A ta její barva, jako když si dáte kafe…,“ popisuje předolympijské útrapy. I přesto pod pěti kruhy zabojoval, ale na lepší než 9. místo to nestačilo. „Finále mi uteklo o pár desetinek,“ krčí smutně rameny.

Nepřehlédněte:  Pokoronavirové USA: poslední čtyři státy povolily po pauze hraní golfu

Panelákové problémy

Již v době konání olympiády byl členem Dukly Praha a zůstal jí věrný až do odchodu do důchodu. V červeno-žlutých barvách získal další republikové tituly a po skončení vrcholové kariéry pracoval v armádním sportu. „Do práce jsem už jezdil z Pankráce, kde bydlím od roku 1966. Žijeme v paneláku v šestém patře a máme krásný výhled na Prahu. Jen ten interiér je katastrofa,“ říká poněkud nazlobeným hlasem Pavel Pazdírek a pokračuje: „Kromě výtahů, které byly vyměněny před dvěma lety, máme všechno původní! Lina na chodbách – katastrofa, poštovní schránky – další katastrofa, domovní zvonky – ještě větší. Když na mne někdo zazvoní, musím se vyklonit z okna a pro návštěvu sjet výtahem, místo toho abych otevřel domovním telefonem,“ stěžuje si a dodává: „Jsme společenství vlastníků s asi 150 byty a domluvit se na změnách je zřejmě nadlidský výkon.“

Jinak ovšem na Prahu 4 nedá dopustit. „Líbí se mi hlavně zdejší příroda. Když jsem byl mladší, jezdil jsem na kole podél Vltavy do Modřan nebo do Kunratického lesa. A také jsem rád za vznik Klubu olympioniků Prahy 4, který se schází jednou měsíčně v restauraci na Kavčích horách a máme tu možnost si popovídat,“ uzavírá svoje vyprávění Pavel Pazdírek.

Převzato z časopisu Tučňák, měsíčníku MČ Praha 4

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close