Kultura

Vzpomínka na baletku Jaroslavu Neckářovou

Jako na velice milou a empatickou ženu s elegantními pohyby a krásnýma očima, tak vzpomínal zpěvák Václav Neckář (76) na svou manželku Jarku, která by 2. ledna oslavila kulaté 80. narozeniny.

Seznámili se spolu v roce 1965 v Plzni. „Přišla tenkrát s kamarádkou na zkoušku do divadla Alfa, kde jsem vystupoval. Jarka už byla známou baletkou v místním divadle J. K. Tyla, tančila tu hlavní role Popelku, Šípkovou Růženku, Kamenný kvítek, a především měla úspěch v roli Julie v Prokofjevově baletu Romeo a Julie,“ vypočítává Václav Neckář. Jenže téměř vzápětí obdržela nabídku angažmá ve východoněmeckém Výmaru, kde se posléze stala jednou z hlavních představitelek tamějšího baletního souboru. „Pak její vzestup pokračoval a dostala se až do Komische Oper v Berlíně,“ dodává Václav.

Věkový rozdíl neřešili

Na svou lásku si tedy musel počkat do roku 1969, kdy se Jarka vrátila zpět do vlasti. Tančí ve Studiu balet Praha a později v Laterně Magice, se kterou procestovala Španělsko, západní i východní Německo, Belgii, Nizozemí i Švýcarsko. Objevila se také na pódiích karlínského a nuselského divadla Fidlovačka. A v roce 1974 mění příjmení. „Že je Jarka o tři roky starší jsme neřešili. Vždy vypadala velice mladě a drobně,“ vzpomíná na svatbu v Děčíně její manžel a dodává s úsměvem zajímavou perličku: „Byla to vlastně dvojitá svatba. Současně si totiž řekli ano také moje maminka se svým přítelem.“

Držela nad studenty ochrannou ruku

Díky Jarčiným rodičům Žlábkovým, kteří ve 30. letech v Braníku koupili dvě parcely vedle sebe, se novomanželé Neckářovi stěhují do rychle postaveného okálu. „Za tchánem tenkrát přišli z národního výboru s ultimátem – buď na volné parcele postaví dům, nebo ji musí prodat. Protože byl na cestě náš syn, neměli jsme v podstatě jinou volbu, než začít stavět. Jel jsem do Rychnova nad Kněžnou, kde se vyráběly okály. Zadlužil jsem se, ale v září 1974 kopli poprvé do země a o rok později, už se synem v náručí, jsme dům přebírali,“ říká populární zpěvák.

Nepřehlédněte:  Divadlo Na zábradlí odvysílá inscenaci Velvet Havel

Po narození syna Vaška Jaroslava Neckářová vystudovala HAMU a poté 25 let vyučovala klasický balet na konzervatoři. „Paní Neckářová byla mojí třídní profesorkou v Pražské taneční konzervatoři. Vybavuje se mi její shovívavý úsměv, ten se objevil vždy, když jsme něco provedli. Třeba rozbili umyvadlo, ze kterého byl lepší výhled k holkám do sprchy. Věděli jsme, jak moc nad námi drží ochrannou ruku. Teď víme i to, že díky tomu můžeme krásně vzpomínat na studia. A všichni kluci jsme považovali za rytířskou čest s paní profesorkou tancovat na maturitním plese,“ zavzpomínal Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, choreograf a tanečník.

Divadelní dřina si vybrala daň

Manželé Neckářovi spolu prožili přes 40 let a po celou tu dobu zůstali věrni Braníku. „Je tu klid a příjemní sousedé,“ tvrdí Václav. Společně se ženou rádi navštěvovali divadla, především Karlín a Fidlovačku, ve kterých se Jarka mohla nořit do vzpomínek na svoje tehdejší účinkování.

Dlouhodobá tréninková i divadelní dřina si však později vybrala daň na jejím zdraví. Před několika lety zkolabovala, lékaři ji museli voperovat umělou srdeční chlopeň a teprve na nemocničním lůžku navíc zjistili, že jí v těle pracuje na plný výkon jen jedna ledvina. Životní svíčka Jaroslavy Neckářové pak definitivně dohořela 14. prosince 2015.

Převzato z časopisu Tučňák, měsíčníku MČ Praha 4

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close