Historie

Švýcarská zbožnost vlákala nepřítele do pasti

V roce 1476 nastal zajímavý moment v bitvě u Grandsonu. Švýcaři se modlili před blížícím se střetnutím a tahle jejich zbožnost je jeden z důvodů, proč ve válečné vřavě nakonec zvítězili.


Armáda švýcarských kantonů tehdy vyrazila na pomoc posádce hradu Grandson, který oblehlo vojsko burgundského vévody Karla. Posádka se vzdala, ale vévoda Karel nechal všechny zajatce utopit nebo oběsit. Švýcarské vojsko o tom nemá zatím tušení, a tak vytrvale postupuje ve třech kolonách ke Grandsonu.


Když na místo dorazí první šik Švýcarů, stojí před nimi nastoupená burgundská přesila. Švýcarští veteráni nepanikaří, disciplinovaně se sešikují do ježka, jako jeden muž pokleknou a začnou se modlit k Panně Marii.

Burgunďané to mylně považují za gesto jejich kapitulace. Myslí si, že je Švýcaři žádají o milost a posměšně na ně křičí, že jediná milost, která je čeká, bude jejich smrt. Pak se burgundské vojsko vrhne zbrkle do útoku a zapomene na ostražitost a průzkum okolí. Karel nemá proto o zbytku švýcarského vojska tušení, a to, když se pak ukáže na místě bitvy, okamžitě obrátí šokované Burgunďany na útěk.


Nutno dodat, že Švýcaři rozzuření popravou posádky Grandsonu milost taky nedávali a zajatce nebrali…
Jan Tinterov

Nepřehlédněte:  Vlad III. Dracula: narážel na kůly Turky a zbabělce
Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close