Historie

Do bojů u Leningradu zasáhly i oživlé mrtvoly s hudebními nástroji

Osmého září 1941 se německým vojskům podařilo kolem sovětského Leningradu uzavřít kruh a město se dostalo do obklíčení, které mělo trvat téměř 900 dní. Zásobovat město šlo jen letecky nebo po vodě, město bylo navíc vystaveno leteckým útokům a dělostřelecké palbě. Kromě milionu padlých sovětských vojáků tu také zemřelo 649 000 civilistů. Hlavně na následky hladomoru, ale i na nemoci a umrznutí, nebo bylo zabito nálety a děly. Přesto byl duch obránců města nezlomen a o tom vypráví i tento neobyčejný příběh.


Jeho hrdinou byl skladatel Dmitrij Šostakovič. Byl talentovaný už jako dítě a ve třinácti letech byl přijat na Petrohradskou konzervatoř. O šest let později svět uslyšel jeho první symfonii, kterou provedl slavný německý dirigent Bruno Walter. Roku 1936 se však stal režimu nepohodlný a jeho opera Lady Macbeth Mcenského újezdu byla označena jako ,,kaše a ne hudba“. Hudebník pak žil v neustálém strachu z vězení, z tohoto pekla ho vlastně zachránila až německá invaze, kdy byl společně s jinými umělci vzat na milost.


Koncerty se změnily v manifestace


Šostakovič se dobrovolně přihlásil do armády, ale byl kvůli slabému zraku odmítnut. Proto se přihlásil aspoň k hasičům, pomáhal před Leningradem kopat zákopy a psal pro vojáky básně. Ještě než došlo k obklíčení města, mohl být známý hudebník evakuován z města. Tuto nabídku ostatně dostalo víc prominentů, ale Šostakovič odmítl své město opustit a zůstal. 17. září byl vyzván, aby vystoupil v rádiu, kde měl přečíst text ,,Nepřítel je před branami“ a při této příležitosti Šostakovič oznámil posluchačům, že pracuje na nové symfonii. Mělo se jednat o symbol boje proti vetřelcům a umělec jí chtěl věnovat obráncům města.


Úřady si rychle uvědomily propagační hodnotu tohoto díla, a proto v říjnu skladatele s jeho rodinou z města letecky evakuovaly do Moskvy. Odkud pak byli vlakem převezen do Kujbyševa. Tam pak pokračoval ve své práci a nakonec svou Sedmou symfonii dokončil. Celá země napjatě jeho práci sledovala, umělec diváky v rozhlasu pravidelně informoval o postupu komponování. Symfonie poprvé zazněla 5. března 1942 v Kujbyševě a měla obrovský úspěch. Následovala 29. března Moskva a pak v červnu a červenci Londýn a New York. Londýnská premiéra se odehrála ve dne výročí zahájení Barbarossy a byla rozhlasem vysílána do celého impéria. Ve Spojených státech byla předvedena 62 x, koncerty se změnily v manifestace na podporu otevření druhé fronty.

Nepřehlédněte:  Kino vymazáno z mapy, je to, či není škoda?


Bubeník přišel z márnice


Nejdůležitější koncert se měl odehrát v obleženém Leningradu, na jehož počest vlastně vznikla. Velký problémem se ukázal nedostatek muzikantů, protože leningradský orchestr byl dávno evakuován. Symfonii měl proto odehrát Symfonický orchestr Rozhlasového výboru, který řídil Karl Eliasberg. Rychle se ukázalo, že to bude problém, protože na první setkání dorazilo jen 15 lidí. 25 členů orchestru padlo nebo zemřelo hlady, další sloužili na frontě, mnoho živých členů už prostě nemělo sílu se dostavit. A tak Eliasberg obcházel jednotlivé členy v jejich bytech a doslova je tahal z postelí a zvedal na nohy. Jednoho bubeníka dokonce přivedl z márnice, protože už byl považován za mrtvého. Tohle všechno však nestačilo a sbor musel být doplněn hudebníky z armády.

O koncert byl v obleženém Leningradu velký zájem. Foto: jewish.ru


První setkání orchestru vypadalo jako sraz chodících mrtvol. Hudebníci sotva stáli na nohách, po tvářích jim lezly vši, hudební nástroje jim padaly z ochablých rukou. První zkouška proto trvala jen 40 minut. Přesto to neúnavný Eliasberg nevzdal, zajistil hudebníkům příděly pro těžce pracující dělníky a pustil se do práce. Šlo to velmi pomalu. Symfonie totiž trvá hodinu a čtvrt a je náročná i pro zdravé a silné hudebníky. Hladověním zesláblí hudebníci dostávali během zkoušek závratě, usínali a padali. Eliasberg byl navíc velmi přísný a všechno trestal snížením přídělu chleba. Jeden hudebník přišel pozdě na zkoušku, protože musel pohřbít svou ženu, přesto přišel o denní příděl chleba. Situaci také zhoršovala skutečnost, že hudebníci nosili své příděly ke svým rodinám. Zkoušky byly tak náročné, že orchestr zahrál zkušebně celou symfonii jen jednou, několik dní před premiérou. Ta se měla odehrát symbolicky 9. srpna 1942, v ten den si měl Hitler naplánovat vítězný banket v leningradském hotelu Astoria, který se měl konat po dobytí města.

Nepřehlédněte:  Opráski sčeskí historje: Fungoval roku 1620 na Bílé hoře lyžařský vlek?


Nikdy nás neporazíte!


Ráno, v den koncertu, provedli Sověti masívní útoky na německé pozice, aby co nejvíce poničili německé linie a tím zabránili Němců narušení koncertu nálety a dělostřelbou. Po celém městě byly rozvěšeny ampliony, ze kterých mohli obyvatelé města koncert poslouchat. Koncert se odehrál v sálu přecpaným prominenty a byla to mimořádná událost. I když byl výkon orchestru poněkud neuspořádaný, atmosféra byla prý nepřekonatelná. Mnozí v publiku plakali a ve finále se všichni postavili. Před koncertem namířili sovětští vojáci tlampače před německé linie, aby nepřátelští vojáci slyšeli sílu jejich vzdoru. Vzkaz byl jasný. Nás nikdy neporazíte, slyšíte? Nikdy! Podle vyprávění Němců, kteří válku přežili, několik německých vojáků v zákopech brečelo a mnozí si opravdu uvědomili, že tuhle válku nemůžou vyhrát. Ne s takovým národem.
Jan Tintěrov

Tagy
Pokračovat ve čtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close