Historie

Jak ovlivnily (nejen) Žluté lázně dějiny sebevražd

Do Podolí to byl  docela výlet. Zvlášť v roce 1910, kdy se Pražané mohli poprvé slunit ve Žlutých lázních. Tramvaj tam ještě nestavěla. Ale za pár měsíců bylo o fous líp.

Slavnostní otevření se konalo 16. června 1910. Podle barvy plotu šlo o dvoje lázně, tehdy o Modré a Žluté lázně. Družstvo říčních lázní tu zřídilo vzduchové a písečné lázně nákladem 30 tisíc korun.  Za měsíc a půl už bylo možné dojet tramvají k dnešní Sinkulově ulici, tedy k Podolské vodárně. Po dokončení Vyšehradského tunelu se totiž mohla postavit nová tramvajová trať vedoucí z Palackého náměstí. Vypadalo to tak nadějně, už v roce 1913 se začala plánovat tramvajová trať z Podolí do Braníka. Pak přišla válka.

Květinová výzdoba za První republiky. Zdroj: Archiv Žlutých lázní

Do Žlutých lázní vlakem?

Určitě to bylo možné, ale zájem občanstva byl malý. Po válce všichni chtěli do Braníka na nádraží,  aby je Posázavský pacifik odvezl do středočeských hvozdů, kde se nejlépe trampovalo. Jako provizorium k přiblížení posloužila železniční vlečka, která sloužila místním cementárnám.  Nakonec tu přeci jen vznikla tramvajová trať v roce 1922. Dál už bylo jen líp, ale tramvajová trať, která vede kolem Žlutých lázní dnes, vznikla až po druhé světové válce.

Nohejbal se narodil ve Žlutých láních

Žluté lázně prožívaly první období slávy ve třicátých až šedesátých letech minulého století. Staly se kolébkou nohejbalu, který se tu začal hrát v roce 1922. Tuto hru měli rádi špičkoví fotbalisté té doby, ve Žlutých lázních si nohejbal rád zahrál za velkého zájmu diváků i tisku „štamgast“, slavný Pepi Bican. Hrál se tu i stolní tenis. Obě hry si tu můžete užít i dnes.

Pepi Bican v 90. letech ve svém bytě v Holešovicích. Foto: Ivan Kuptík

Sebevražda utopením byla velmi častá…

V Praze je jen pár míst, kde se tehdy učily plavat celé generace Pražanů. Jedním z nich je Občanská plovárna, kde legendární plavčík Ferdinand Platil učil plavat děti přes šedesát let. A Žluté lázně na tom byly podobně.„Naučit lidi plavat bylo výbornou prevencí proti sebevraždám. Uvědomte si, že za Rakouska Uherska a i později byla sebevražda utopením jednou z nejčastějších. Lidé se utopili, protože neuměli plavat. Kdyby uměli, většinou by je pud sebezáchovy nenechal zahynout,“ uvedl v jednom z rozhovorů známý český psychiatr Miroslav Plzák, spoluzakladatel Linky důvěry, která měla být pomocí  těm, kteří chtějí skoncovat se životem. Takže i proto byly pražské plovárny důležité.

Nepřehlédněte:  Zachránil popel Milady Horákové. Ředitel strašnického krematoria hrdinou za války i za komunistů
Dům plavčíků ve Žlutých lázních. Zdroj: archiv Žlutých lázní

Další hvězda v lázních

Kolik dětí a dospělých naučili zdejší plavčíci plavat, to dnes již nikdo nepoví. Jisté je, že řada lidí měla předplacené kabinky a celoroční permanentka nebyla také ničím neobvyklým. Návštěvníci mohli zajít do restaurace, cukrárny, rychlé občerstvení zaručovaly kiosky. V září 1949 dochází ke sloučení Žlutých a Modrých lázní.

Po útoku Německa na Sovětský svaz r. 1941 se všude objevila Véčka v rámci propagandistické akce Viktoria, vítězství. „V“ tiše zmizelo, když dostávali Němci na frak na východní frontě. I podle „V“ lze určit dobu, kdy vznikla fotografie. Zdroj: archiv Žlutých lázní

Po dokončení Vltavské kaskády se ale staly mnohatisícové návštěvy minulostí, ovšem skalní příznivci Žluté lázně nikdy neopustili. Žluté lázně byly také svědkem, kdy se za za svůdně opálenou herečkou Olgou Schoberovou točila smečka fotografů.

Doba úpadku

V průběhu let rekreační oáza začala chátrat a vlastník lázní i pozemků, Magistrát hlavního města Prahy, je nejprve pronajal Poseidon clubu, poté Vladimíru Porošovi. Mnohaletou usilovnou práci a snahu Žluté lázně rehabilitovat i pozvednout vzala ničivá srpnová povodeň v roce 2002. Velká voda se zde ještě objevila v lednu 2003 a pak opětovně ve větším rozsahu v červnu roku 2013.

Sluneční lázně u Vltavy. Zdroj: archiv Žlutých lázní

Dnešek  je nadějný

Od ledna roku 2005 provozuje sportovně rekreační areál společnost Taiko, která zvítězila v magistrátním výběrovém řízení. Žluté lázně tak nabízejí mimo jiné travnatou pláž, hřiště na plážový volejbal, velké šachy, stolní tenis i už zmíněné nohejbalové hřiště. Hladoví a žízniví návštěvníci mohou navštívit Tančírnu, beach bar i opravený a rozšířený Modrý bar, který znaly naše babičky jako kultovní Modrou kavárnu.

Dnes jsou Žluté lázně opět centrem společenského života a zábavy. Snímek je z roku 2016, kdy se tu scházeli fotbaloví fanoušci při Mistrovství Evropy v kopané. Foto: Ivan Kuptík

Písnička jak má být

Žluté lázně, zejména jakýsi plavčík a jeho techtle a mechtle, zaujaly i Ivana Mládka. Jak jinak vysvětlit slova jeho písně nazvané Už mou milou: Tenhle plavčík ze Žlutých lázní, nevyniká manželskou kázní, i když je sám ženatej… Po plavčíkovi ze Žlutých lázní moje žena evidentně blázní…

Tagy
Pokračovat ve čtení

Jeden komentář

  1. Moc zajímavé, ale je tam dost chyb, doporučuji přečíst to po sobě ještě jednou a opravit je, byla by škoda, kdyby tam zůstaly.

Související články

Back to top button
Close
Close