Historie

Český výlet v roce 1158 aneb nemusí každá cesta do severní Itálie zavánět průšvihem

Přemyslovský kníže Vladislav II. byl ambiciozní vladař, který proslavil Čechy na různých válečných taženích. Reprezentoval naší zem během druhé křížové výpravy, zúčastnil se taženích do Uher a s císařem Fridrichem Rudovousem bojoval v Polsku. Toto tažení, a také příslib, že se s císařem vypraví na tažení proti vzpurnému Milánu, mu vysloužilo královskou korunu.

Císař slovo dodržel a kníže byl králem korunován v lednu 1158 v Řezně. Ještě v létě toho roku přišel čas, aby Vladislav svůj dluh splatil. Císař se konečně rozhodl, že dá za vyučenou vzbouřeným severoitalským městům, kterým dominoval Milán. Čerstvý král Vladislav se k tažení ochotně přidal a ke králi se připojila i většina české šlechty. Nejdříve to vypadalo, že na tažení vyrazí jen Vladislav se svou družinou elitních bojovníků, ale když si čeští a moravští páni spočítali, jaké bohatství je čeká, nechyběl téměř nikdo. K 1500 mužům královské družiny se přidalo dalších 8 500 bojovníků z celých Čech a Moravy a všichni se společně vydali do Bavor, kde se shromažďovala císařská armáda. V české armádě se nacházeli jak urození rytíři, tak lehká jízda, ale i oddíly pěchoty. Byli to v drtivé většině zkušení bojovníci, protože na tažení do Itálie nechtěl král vzít nezkušenou zemskou hodnost.

Češi pohromou vesnic i dívek

Českou armádu doprovázela také spousta vozů s nákladem stanů, zbraní a jídla. Češi výpravu považovali za příležitost jak zbohatnout a počítali s tím, že až se budou vracet, vozy budou naloženy kořistí. Do Bavorska dorazily české oddíly mezi prvními. Císařští vojáci přicházeli ze všech koutů císařství a trvalo to nějaký čas, než se dala armáda dohromady. Zásobování proviantem vázlo, zásoby přivezené z Čech docházely, a tak se Češi rozhodli obstarat jídlo sami. Místní obyvatelstvo mělo na věc jiný názor, nechtělo se dělit, a tak docházelo k násilnostem. Dá se také předpokládat, že se někteří Češi rozhodli obohatit místní genofond, a to všechno vyvolávalo ve velení výpravy velkou nevoli. Císař se proto rozhodl, že vyšle české vojsko napřed jako předvoj. Chtěl tak umlčet stížnosti na chování českých vojáků a snad i doufal, že si Češi svoje chutě utiší na nepřátelském území. A Češi ho rozhodně nezklamali. Táhli krajem, který přetékal bohatstvím, stačilo jen natáhnout ruku. Pověst o Češích se Itálií rychle šířila a italská města dobrovolně zásobovala české vojsko jídlem a vínem, jen aby se vyhnula vyplenění.

Nepřehlédněte:  Ruské dobytí nedobytné pevnosti Izmail

Některá města však takové štěstí neměla. Když Češi dorazili do Brescie, rozhodl se Vladislav, že je čas, aby počkali na příchod hlavního voje. Rozbili proto před vystrašeným městem tábor a čeští bojovníci se rozjeli do okolí, aby poznali místní krásky, kraj i zvyky, a také zajistili potravu. A protože 10 000 mužů potřebovalo i otop, aby ukořistěné jídlo měli jak uvařit, vykáceli Češi v celém okolí města všechny olivové háje. Místní ještě dlouho s hrůzou vzpomínali na Čechy, kteří jim zlikvidovali jejich stromy, na kouř stoupající z vypálených vesnic, snad i na smích nesoucí se za noci z jejich tábora.

Překvapení pro Milán

Dne 6. července konečně dorazil císař Fridrich a česká armáda se vydala znovu na pochod. V Miláně měli o postupujícím vojsku spousty informací, dostali proto čas se dobře připravit. Přírodní obranu města tvořila řeka Adda, která byla v těch dnech hodně rozvodněná. Italové už s předstihem strhli všechny mosty přes řeku a teď na druhé břehu s úsměvem sledovali, jak se bezmocné císařské vojsko zastavilo. Císařští neměli prostředků, jak divokou řeku přehradit, a císař musel nařídit nedaleko města Cassana rozložit tábor.

Zatímco si Rudovous marně lámal hlavu, jak překročit řeku, vojsko se nudilo a oddávalo se nečinnosti. Teda kromě Čechů. Jednomu českému oddílu se podařilo najít brod, přes který Češi i se svým králem vyrazili na druhý břeh. Bohužel, nebylo to úplně bez problémů. Během brodění přes Addu se prý utopilo několik stovek bojovníků, ale nakonec celé české vojsko stanulo na druhém břehu. Milánští se vyděšeně stáhli do města a šokovaně sledovali, jak se čeští válečníci pustili do opravy nejbližšího mostu. Milánští se zoufale pokusili o protiútok, ale Češi je v rychlosti rozehnali a zahnali za hradby. Když pak byl most znovu opraven, překročil řeku i zbytek císařské armády. Armáda se rozložila kolem města podle jednotlivých kontingentů, Češi si postavili tábor vedle falckraběte Konráda a jeho bojovníků. Císař se rozhodl zatím vyčkávat, doufal, že se mu podaří město vyhladovět.

Nepřehlédněte:  Když Rusové ovládli Konstantinopol

Kapitulace potvrdila korunovaci Vladislava

Milánští byli v zoufalé situaci. Zásoby mizely, žádná pomoc nepřicházela. Rozhodli se proto jedné noc o smělý protiútok, který byl veden na oddíly falckraběte Konráda. Němci byli útokem zaskočeni, chybělo málo a Italové je rozprášili. Čeští bojovníci však zůstali v pohotovosti a jejich jízda přispěchala Němcům na pomoc. Češi dorazili na poslední chvíli a po krátké krvavé bitce zahnali Italy nazpět. Nechybělo přitom málo a pronikli za utíkajícími obránci do města. Milánské tento neúspěch naprosto zdeptal, a tak se připravili na poslední boj. A tehdy město zachránila diplomacie. Milánští se obrátili na českého krále, který jim s císařem vyjednal přijatelnou kapitulaci. Italové slíbili, že se pokoří a složí zbraně. 8. září 1158 opustila milánská posádka město bez bot a s meči nesenými nad hlavami a císař jejich kapitulaci přijal.

Následovala obřadná opětovná korunovace Vladislava na českého krále. Císař tímto Přemyslovci poděkoval za účast na tažení a zároveň potvrdil své předchozí rozhodnutí. Král Vladislav se mohl se svým vojskem vrátit domů. Každý český bojovník se vracel domů obtěžkán kořistí, čím vyšší postavení, tím byla kořist tučnější. České vojsko doprovázely nákladní koně a nesčetné vozy nacpané po okraj kořistí. Největší odměnu ovšem získal Vladislav, který byl potvrzen druhým českým králem.

Jan Tinterov

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close