Rozhovory

Zpěvačka Debbi: Prahu bych už za Německo nevyměnila!

I když světlo světa poprvé spatřila u našich západních sousedů, zpěvačka Debbi (26) je po přestěhování do naší metropole vice než šťastná. Našla tu lásku a navíc se jí daří i profesně, získala totiž již dvě hudební ocenění Anděl, které po způsobu Grammy uděluje tuzemská Akademie populární hudby.

Narodila jste se v německém Dortmundu. Ve srovnání s Prahou, které město je ve vašich očích příjemnějším místem k životu?
Prahu a Dortmund nelze vůbec porovnávat. Dortmund mám samozřejmě také ráda, hlavně proto, že jsem tam vyrůstala, ale co se týče města jako takového, žádný zázrak to není. Dortmund byl za druhé světové války téměř zničen i kvůli tomu, že se nachází v průmyslové části Německa. Praha je oproti tomu úplně jiná, je to krásné historické a rozmanité město.

Byl vám v Německu blízký místní, poněkud specifický smysl pro humor?
Mě německy humor baví. Je skvělé, že má každá země svou vlastní kulturu, historii a i druh humoru. Ten německý mám, stejně jako český, opravdu ráda.

V několika rozhovorech jste uvedla výhrady k německé výchově dítě, doslova jste řekla, že z nich rostou spratci. Jsou tedy drzí, sobečtí i zlí?
Já bych určitě netvrdila, že by byly německé děti zlé, ale myslím si, že německá výchova probíhá opravdu jinak než v Čechách. Obavám se, že tento způsob výchovy není zrovna to, co já si představuji. Podle mne jsou německé děti jednak výrazně rozmazlenejší a mám také pocit, že jim občas trochu chybí respekt před rodiči.

V deseti letech jste se s maminkou vrátila zpět do naší země. Bydlely jste hned v Praze?
Ano, přestěhovaly jsme se cíleně rovnou do Prahy. Maminka sice žila i delší dobu v severních Čechách, ale je to rozená Pražačka a Prahu miluje, tudíž nebylo pochyb.

Pokud nejsem nalíčená a vlasy mám v culíku, bývám celkem nenápadná.

Jaké je podle vás naše hlavní město?
Mám na Praze ráda v zásadě všechno. Miluji, jak je různorodá a živá, a hlavně jsem velkým milovníkem historie. Praha je v tomto ohledu zcela nezaměnitelná a plná zážitků.

Nepřehlédněte:  Julián Záhorovský: Zjistil jsem, že nejsem až tak levej!

Kde tedy v metropoli bydlíte a jak se vám tam žije?
Bydlela jsem téměř patnáct let na Klíčově, který se nachází kousek od Vysočan. Byl tam klid pomalu jak na vesnici a přitom skvělý dopravní spoj do centra města. Teď žiji na úplně opačné straně Prahy, ve Stodůlkách, které sice rovněž nejsou přímo v centru, ale doprava do středu Prahy je také v pohodě, jsem tam za 15 minut. A navíc jsem ve Stodůlkách za deset minut pěšky v Prokopském údolí, abych si užila trochu té přírody.

Když jste jako zpěvačka v tuzemsku prorazila, poznávají vás nyní lidé na ulici?
Jak kdy. Záleží hodně na tom, jak moc jsem upravená. Pokud nejsem nalíčená a vlasy mám v culíku, bývám celkem nenápadná.

Ve své sbírce máte dvě ocenění Anděl – za písničku i album roku. Jakou další cenu byste si doma chtěla vystavit?
Na takovou otázku asi neznám správnou odpověď. Mohla bych říct Grammy, ale to bych asi byla mírně troufalá. Andělé jsou pro mě obrovským oceněním a myslím si, že o moc větší touhy už nemám.

Skládáte si komplet celé písničky, tedy text i hudbu?
Ne, bohužel si stále nejsem svými písničkami natolik jistá, abych je zveřejnila. Myslím, že k tomu budu muset ještě časem dorůst.

Je pro vás těžké získávat inspiraci?
Pro mě je těžké hlavně složit celou píseň od začátku do konce. Inspiraci hlavně získávam nejčastěji na místech, kde se to úplně nehodí, při řízení auta nebo na koni.

Láska u mě asi opravdu nejvíce prochází žaludkem.

Jak se v klubech vyrovnáváte s vaší klaustrofobií, tedy strachem z uzavřených prostor?
Kluby ani jiné prostory mi v zásadě nevadí. Moje klaustrofobie se vztahuje spíše na prostory ze kterých nelze jen tak odejít, výtahy, letadla a tak dále.

Nepřehlédněte:  Psychoterapeutka Sládková: Seniory ničí osamělost!

Kromě zpěvu jste také studentkou, vybrala jste si mediální studia. Takže otázka z oboru – myslíte si, že je přípustné cenzurovat například na sociálních sítích názory lidí jen kvůli tomu, že tzv. neplavou s proudem?
Přiznám se, že nejsem žádný velký fanoušek sociálních sítí, tudíž momentálně asi taktéž neplavu úplně s proudem. Nemyslím si, že má kdokoli právo cokoli cenzurovat, vyjma samozřejmě násilí nebo nevhodných témat. Ale je to naše svoboda a nikdo by ji neměl omezovat.

Vaši prarodiče utíkali z Československa před komunismem. Jenže (pseudo)levice nyní vládne v Německu i ve Francii, ve dvou dominantních zemích Evropy. Nemáte z toho, s ohledem na rodinné zážitky, špatný pocit?
Nejsem si tedy příliš vědoma toho, že by v Německu nebo ve Francii vládl komunismus. A nemyslím si, že by v dnešní době bylo možné zavést podobný režim jako byl ten náš, ze kterého má rodina utíkala. Já bych se momentálně výrazně více bála striktně pravicových stran, které v Evropy vlivem okolností extrémně sílí.

Měla byste chuť se aktivně zapojit do politiky?
Ne, nikdy! Nemyslím si, že bych byla ten správný typ na politiku.

Čím si spolehlivě uděláte radost?
Jízdou na koni, to je má radost a relax zároveň.

Váš přítel je kuchař. Jakou laskominou se vám nejvíce zavděčí?
Láska u mě asi opravdu nejvíce prochází žaludkem, a pakliže mi chce udělat radost, tak určitě dobrým steakem nebo nějakou českou klasikou, třeba svíčkovou či koprovkou.

Máte někdy chuť vyměnit Prahu zase za Dortmund či jiné německé město?
Určitě ne. Jsem v Praze velmi šťastná a upřímně mě vůbec neláká se přestěhovat zase zpět do Německa. Mám ráda mnoho německých měst, ale žít bych tam opravdu nechtěla.

Nepřehlédněte:  Klára Kolomazníková: Na HOLKI vzpomínám ráda!
Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close