Rozhovory

Xindl X: Atmosféra strachu nás může zničit víc než virus!

Ondřej Ládek alias Xindl X (40) připravuje nové album a finišuje s přípravou videoklipu k nové písni Něco je ve vzduchu, která je inspirovaná našimi životy v době karantény. Kromě toho se střídá s manželkou při výuce dětí a nevylučuje, že jednou aktivně vstoupí do politiky…

Praha je vaším rodištěm. Kde jste se učil prvním krůčkům a lítal s dalšími kluky?
Je pravda, že jsem vyrůstal v Praze, ale lítání venku s dalšími dětmi mám spojené spíš s naší chatou u Slapské přehrady, kam jsme naštěstí jezdili dost často. Takže ani nemám dojem, že bych vyrůstal jako „městské“ dítě.

Měl jste benevolentní výchovu, nebo spíše u vás doma panoval přísný řád?
Myslím, že to bylo tak akorát něco mezi. Moje maminka je vystudovaná učitelka a vychovatelka, takže věděla, jak na mě. Myslím, že taky hrálo roli, že jsme v bytě bydleli dost velká rodina. Bydlely s námi dvě babičky i jedna prababička. Babička v té době učila zpěv na DAMU a žáci za ní chodili na hodiny často do bytu. Takže v mých vzpomínkách byla naše domácnost neustále plná lidí.

O sobě jste prohlásil, že jste byl v milostných vztazích spíše podpantoflák. Když si vzpomenete na domácnost vašeho dětství, byla tam také dominantní maminka?
To jsem prohlásil? To bylo asi dost přehnané tvrzení. Spíš to bylo vztah od vztahu jiné. Co se týče vztahů u nás doma, tak jsem z rozvedené rodiny a soužití mámy a táty si vůbec nepamatuju. A máma s mým druhým tátou mají od začátku až do současnosti tak harmonický vztah, že doplňují jeden druhého. Źe by byl jeden dominantní a druhý ne, to se nedá říct.

Kterou ze ženských vlastností/dovednostní byste chtěl být obdařen?
Já si myslím, že co člověk, to individualita. Nemyslím si, že nějaké vlastnosti jsou mužské a nějaké vlastnosti ženské. Osobně bych u sebe radši žádné vlastnosti neměnil. Ono i ty špatné vlastnosti mohou být k něčemu dobré. Kdybych na sobě něco zlepšil, ještě by efekt motýlích křídel způsobil, že bych se ocitnul v životě úplně jinde.

Že jste úspěšný textař a zpěvák se všeobecně ví. Ale asi málokdo tuší, že jste také spoluautorem oblíbeného sitcomu Comeback. Kde jste pro seriál hledal náměty?
Comeback vznikl v rámci sitcom projektu televize Nova. Televize oslovila různé blogery, kreativce i absolventy scenáristiky (mezi nimiž jsem byl i já) a nabídla jim školení od amerického autora sitcomů. Měli jsme si osvojit pravidla psaní sitcomů a pak se zformovat do skupinek, z nichž každá měla vypracovat svůj projekt. Skupinka, v níž jsem byl já s Jirkou Vaňkem a Katkou Krobovou (a později ještě s Jakubem Königem a Sylvii Dumalasovou), přišla s námětem na Comeback, který jsme pak pod dohledem Tomáše Baldýnského vyvíjeli. Nakonec jsme byli vybráni jako nejlepší projekt a dostali zelenou pro realizaci. Ze začátku jsme psali spoustu dílů nanečisto, jen abychom si postavy osahali a zjistili, jaký má jejich sestava potenciál. V té době byly ty díly daleko víc z prostředí showbyznysu, než jak tomu nakonec v seriálu je. Já, Jirka i Jakub jsme měli v té době svoje kapely a jak funguje prostředí profi showbyznysu jsme si spíš museli představovat, než abychom to moc znali ze svých zkušeností. Ale jak jsem zjistil později, většinou jsme se trefili.

Nepřehlédněte:  Gastroznalec Lukáš Hejlík: Koronakrize může dobrým podnikům pomoci

„Všechno nasvědčuje tomu, že příští rok bude nová deska“


„Při psaní Comebacku jsem ve finále zjistil, že jsem byl jediný v týmu, kdo nebyl na antidepresivech,“ je váš starší výrok. Takže potvrdíte úsloví, že vymýšlet legraci není žádná sranda?
Vymýšlet legraci samozřejmě je sranda, ale zároveň je to i stres, obzvlášť pokud tu legraci vymýšlíte každý den od rána do večera po dobu mnoha měsíců a neustále nad vámi visí Damoklovy meče nesplněných termínů. Z té doby pochází moje píseň Chemie, kde zpívám: „Říkám ti spánek je pro nuly, chce to po nocích morgany, o ránu redbully” – což je přesný popis toho, jak jsme tehdy fungovali, abychom tu legraci zvládali vymýšlet.

Přesto – nemáte v počítači rozepsaný nový námět na seriál?
Nemám. Ale mám v počítači námět na divadelní hru a námět na divadelní muzikál. Divadelní svět mě láká víc než ten filmový. Přece jen mám víc zvukovou představivost než tu obrazovou. Lépe se mi skládají dialogy než obrazy. V minulosti se ve Švandově divadle šest let hrála moje hra Dioptrie růžových brýlí a také jsem spolupracoval na několika muzikálech. K Cyrano! Cyrano! Cyrano! pro divadlo na Vinohradech jsem skládal hudbu, pro Plantáž pro Divadlo Na Prádle zase písňové texty. Ale lákalo by mě napsat svůj muzikál od A do Z, tedy od libreta přes texty až po hudbu. Jeden jsem měl rozepsaný, je o konci světa. Ale teď v době pandemie mi to nepřijde jako příliš šťastné téma. Takže asi bude nějaký pátek trvat, než se vrátim k jeho psaní.

Koronavirová epidemie v podstatě umrtvila kulturu. Máte nyní alespoň dostatek času si skládat písničky do „šuplíku“? Nebo raději děláte něco jiného?
Nemůžu říct, že bych díky koronakrizi měl více času. Sice nekoncertuji, ale streamuji koncerty na internetu. A zatímco normálně mívám na psaní volná dopoledne, kdy jsou děti ve škole, teď mají děti školu doma. Takže na tvorbu to nejsou moc ideální podmínky. Na druhou stranu je to období plné emocí a nových zážitků a jako takové je velmi inspirativní, takže mám spoustu nových skladeb. Na některých z nich už na dálku spolupracujeme s producentem a muzikanty. Všechno nasvědčuje tomu, že příští rok bude nová deska. A už během několika nejbližších dnů bychom z nich chtěli zveřejnit první vlaštovku. A sice videoklip k nové písni Něco je ve vzduchu, která je právě inspirovaná našimi životy v době karantén.

Nepřehlédněte:  Miss Karolína Kopíncová: Kola se jen tak nevzdám!

„Zjišťuji, kolik písní s politickým podtextem, které jsem napsal v minulosti, věrně pasuje na dnešní dny“


Jak se vyrovnáváte s touto pandemií? Domníváte se také, že až skončí, svět se už nevrátí do zaběhlých kolejí?
Těžko říct. Do velké míry to závisí na vládních rozhodnutích, do jaké míry nechají zruinovat naši ekonomiku a kulturu, než zruší řadu často přehnaných opatření. Ale i když se otevřou hranice, otevřou restaurace a povolí festivaly a děti pustí zpět do škol, obávám se, že ve společnosti bude dlouho přetrvávat všudypřítomný strach, který na nás momentálně média chrlí od rána do večera. Obávám se, že tato atmosféra strachu může společnost zničit víc než jakýkoliv virus.

Máte dvě malé děti, které se učily v anglické škole. Učíte se s nimi teď doma, nebo to přenecháváte manželce?
Naštěstí naše škola se k situaci postavila skvěle a pořádá pro děti on-line výuku. Ale samozřejmě, že je takto pro děti těžší udržet pozornost. A tak je potřeba, abychom u výuky asistovali. Někdy jsem u dětí já, ale většinou asistuje manželka, protože já často po nocích skládám a pak nezvládám ráno vstát.

Vaše přezdívka Xindl X odkazuje na generaci dětí X. Jakým písmenkem byste označil ty vaše?
Mé děti nejsou žádní xindlové, takže písmena místo jména nepotřebují (úsměv).

Dovolím si citovat ještě jeden váš výrok: „Když se narodily děti, myslel jsem, že začnu psát písničky pro děti. Místo toho jsem začal dělat politicky angažované věci.“ To se asi nyní můžete upsat…
Teoreticky ano, prakticky spíš zjišťuji, kolik písní s politickým podtextem, co jsem napsal v minulosti, věrně pasuje na dnešní dny. Na palubě Titaniku, Prase, Žáby v hrnci – úplně to vypadá, jako bych je napsal tento týden.

Nepřehlédněte:  Alex Mynářová: Lidi, kteří mě soudí, aniž mě znají, neřeším!

Sledujete každý den zpravodajství, politiku, diskuzní pořady? A vstoupil byste někdy aktivně na politické kolbiště v dresu nějaké strany?
Pere se to ve mně. Na jednu stranu se mi do politiky vstupovat nechce. Protože kdo by chtěl trávit svůj čas dohadováním s gaunery, co politické funkce využívají ne pro dobro občanů, ale pro svůj prospěch. A těch je bohužel ve vrcholové politice hodně. Na druhou stranu si říkám, že pokud se o nějakou změnu nepokusím zasadit sám, kdo to udělá? Takže si říkám, že není až tak nemožné, že někdy v budoucnu bych strany, co jsou mi sympatické, podporoval nejen jako volič, ale i jako aktivní účastník.

Když v roce 1989 padl socialistický režim, bylo vám 10 let. Co vám z tohoto období utkvělo v hlavě?
Vždy když kritizuju minulý režim, tak mi někdo předhazuje, co o tom mohu vědět – vždyť mi v době revoluce bylo jen deset let. Ale ona nesvoboda i dětskou optikou stále působí jako nesvoboda. I jako dítě si člověk pamatuje to, že se nikam nesmělo, to, že v obchodech často nic nebylo, i to, že člověk hlavně nesměl nikde říkat některé věci, co dospělí říkali. Doufám, že toto moje děti nikdy nebudou muset zažít.

Není žádným tajemstvím, že jste si s manželkou koupil byt ve Španělsku a plánoval se tam časem přestěhovat. Zadlužil jste se, hranice jsou teď zavřené a Španělsko je jednou z nejvíce postižených zemí koronavirem. Nemáte pocit, že se ve vašem případě dokonale naplnil citát režiséra Woody Allena: „Chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna?“
Ten pocit nemám. Španělsko tuto krizi zvládne. A nepřestane být tou nádhernou zemí, v níž stále chci jednou žít.

Co uděláte jako první, až dostaneme svolení přestat nosit roušky a mluvit na sebe ze vzdálenosti dvou metrů?
Hlavně se těším, až se opět naplno vrhneme do příprav mého koncertu v 02 Areně. Zatím ještě nevím, jestli bude moct být v plánovaném lednovém termínu, nebo jestli jej budu muset posunout. Ale každopádně se na tu akci moc těším a můžu fanouškům slíbit, že to bude výjimečný zážitek jak z hudebního, tak z vizuálního hlediska.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close