Rozhovory

Taťána Makarenko: Soutěž krásy bude pokračovat!

Třetího května jsme měli poznat novou tvář vítězky soutěže Miss Czech Republic. Virová epidemie však korunovaci nové krásky odložila na neurčito. S jakými pocity nyní žije Mgr. Taťána Makarenko (30), zakladatelka a ředitelka této soutěže?

Na úvod se musím zeptat, zda máte informace, že by některá z letošních finalistech soutěže Miss Czech Republic onemocněla koronavirem?
Se všemi finalistkami i úřadujícími vítězkami komunikujeme velmi často a žádná z nich, ani jejich příbuzní, nemají potvrzený koronavir. Díky bohu a snad to tak i zůstane.

Už jsou spočítané první ekonomické škody, které vám epidemie nadělala?
Cesta na Zanzibar, která měla proběhnout od 25. 3. do 3. 4., se bohužel neuskutečnila. Jen letenky stály okolo 500 tisíc korun, a teď čekáme na rozhodnutí dopravce, zda celou částku vrátí. Budeme doufat, že ano. Dále máme propadlé zálohy za místo konání finálového večera a zálohy všem pracovníkům, kteří se měli podílet nebo se podíleli na přípravě finálového večera i celého průběhu soutěže. Také máme podepsané smlouvy a k tomu již vydané faktury, které nejsou proplacené. Je toho více a každý počítáme ztráty. Nezbývá nic jiného než čekat a pokusit se z toho oklepat.

Uspořádání volby krásy stojí kolem osmi milionů korun, což letos, kdy ekonomika půjde určitě do recese, bude velice složité sehnat. Máte již připravený záchranný plán?
Ano, mám. Mám jasnou představu o tom, jak tento výjimečný stav „zvládnout“ . Nyní probíhají diskuze s mým týmem a týmem, který finále technicky a graficky realizuje, o celkové podobě soutěže. Více nemohu prozradit.

Jak vy sama snášíte omezení pohybu? Máte nějaký tip, jak se doma zabavit? Šijete třeba veselé roušky?
Zatím jsem to pocítila tak, že se mi život o mnoho zpomalil. Vlastně úplně zastavil. Dny, kdy jsem nestíhala, málo spala a každý víkend měla program a práci, jsou pryč a já nyní více relaxuji. Trávím čas u maminky a snažím se dobře připravit na život „poté“. Věnuji se sebepoznání a svým myšlenkám, na které jsem neměla tolik času. Tedy pečuji o své mentální zdraví. Chodím na dlouhé procházky se psem, cvičím, běhám, vařím, čtu si, poslouchám podcasty a prostě se snažím s pozitivní myslí toto období přečkat. Rouška mně nějak extra nevadí, ale všichni musíme uznat, že to není nic, po čem jsme toužili. Roušek mám více druhů a střídám je. Žádnou jsem si neušila, jelikož nemám šicí stroj, a hned v prvních dnech jsem byla obdarována městskou částí a také maminkou.

Nepřehlédněte:  Youtuber Tary: Pohodu si vychutnávám za Prahou
Nejkrásnější dívky a ředitelka soutěže Taťána Makarenko (uprostřed) předaly šek nemocnici Most. Foto: archiv TM

Pocházíte z Oděské oblasti na Ukrajině. Přicházejí vám zprávy od příbuzných, jaká je tam situace?
Situace je tam obdobná, nicméně prozatím nikoliv tak striktní. Ale to se asi rychle změní. Na Ukrajině je život o mnoho těžší a já děkuji mamince, že měla tu sílu a odvahu se mnou v dětství přicestovat do pro ni neznámé země, kde doufala, že budu/budeme mít lepší život a budoucnost.

Ano, do České republiky jste přišla v devíti letech s maminkou, která vám chtěla zajistit lepší život. To se jí bezesporu povedlo. Už jste jí její péči vrátila, například formou zakoupení bytu?
Mamince vděčím za mnohé. Bez pochyb toto bylo největší gesto, které mohla udělat, a náš život se změnil o 180 stupňů. Od dvanácti let jsem chodila na brigády, abych mohla mamince ulevit s placením, abych jí prostě nepřitěžovala a mohla si koupit, co jsem potřebovala. Takhle jsem si třeba vydělala na mobilní telefon. Myla jsem dva roky, vždy celé léto, na benzínce automobilová okna. (úsměv). Poté jsem jezdila vlakem do Prahy na brigády, zkusila štěstí také na castinzích, kde jsem postupně získávala kontakty a známosti. V osmnácti letech mi maminka koupila můj první automobil, abych za prací do Prahy mohla jezdit častěji a „pohodlněji´“. Po maturitě jsem již byla v Praze jako ryba ve vodě a přestěhovala se sem s nástupem na vysokou školu. A mamince jsem byt nakonec zakoupila, to je pravda. Jedná se o družstevní byt, kde po rozvodu bydlela.

Do základní a dvou středních škol jste chodila na severu Čech v Teplicích a v Dubí. Jak se vám tam žilo?
Na severu Čech se mi vždy líbilo. Teplice jsou lázeňské město a je tam mnoho parků a zeleně. Na gymnáziu v Teplicích jsem byla tři roky a posléze jsem dodělala maturitu na gymnáziu v Dubí, které bylo více zaměřené na obor, který jsem chtěla na vysoké škole studovat. Navíc je Dubí jen pár kilometrů od Teplic a autem jsem tam byla za 10 minut (úsměv).

„Od 12 let jsem chodila na brigády, abych mamince finančně nepřitěžovala“

Po maturitě jste se chtěla stát zubařkou, ale tenhle plán selhal. Proč?
Jelikož jsem dělala přijímací zkoušky na 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde zubařinu vyučují, a byla jsem 43. pod čarou z více než 4 000 zájemců. A do ročníku brali pouze 60 lidí. Dostala jsem se dle přijímaček na Univerzitě Karlově „jen“ na dentální hygienu, na nutričního terapeuta a také na Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Dentální hygiena a nutriční terapeut končily nejvyšším možným titulem bakalář, to jsem nechtěla. Na Univerzitě obrany, kam jsem se hlásila na vojenské zubní lékařství, byla podmínka dostat se na Univerzitu Karlovu na zubařinu, a já obstála jen ve fyzických testech, zdravotních prohlídkách a psychotestech. Chtěla jsem bydlet v Praze, proto jsem se rozhodla studovat mezinárodní vztahy na Metropolitní univerzitě, jelikož jsem sem mohla podat přihlášku až do září. A nyní jsem paní magistra, dodělávám si doktorát, a pokud to klapne, bude ze mne doktor filozofie.

Nepřehlédněte:  Věštec Bradley: Třetina podnikatelů u nás skončí!

Současně jste ale byla ředitelkou soutěže Miss Face Czech Republic (budoucí Miss Czech Republic), kterou jste založila. Co bylo hlavním hnacím motorem pro vaše podnikatelské rozhodnutí?
Miss Face Czech Republic jsem založila, když mi bylo 18 let. Sama jsem absolvovala soutěže krásy a nebyla jsem spokojená, ve smyslu návaznosti práce, s využitím dívek po skončení finále a jejich následným růstem. Tak jsem se rozhodla, že to asi zvládnu lépe. Povedlo se a nyní jsme připravovali již 11. ročník. V roce 2017 proběhl rebranding názvu a loga soutěže, jelikož jsme získali licenci na nejprestižnější soutěž světa Miss World. Od ledna 2018 nás veřejnost zná jako Miss Czech Republic.

Která z vítězek soutěže se pro vás stala nezapomenutelnou?
Každá je svým způsobem výjimečná a přirostla mi k srdci. S vítězkami a vicemiss trávím opravdu mnoho času. Nejprve během castingu, pak při přípravě na finále, v průběhu finálového večera a posléze ještě při přípravě na světové soutěže. Vše je rozloženo téměř do čtyř let, kdy jsme v intenzivním kontaktu, a to vždy člověka poznáte. Myslím si, že umím vyjít skoro se všemi náturami a charaktery. Někdy mi jsou samozřejmě jednotlivé dívky blíže díky svým myšlenkám, názorům a podobným vizím, které mám i já, a stávají se tak mými přítelkyněmi, což je velmi krásné.

Kdy jste natrvalo přesídlila do Prahy a jaké byly vaše úvodní dojmy z velkoměsta?
Jezdila jsem od sedmnácti let do Prahy a natrvalo se sem přestěhovala ve dvaceti. Vždy jsem věděla, že budu žít v Praze. Jiné město pro mě a mé sny nepřicházelo v úvahu.

Na jakých pražských adresách jste žila a jak se vám tam líbilo?
Můj první byt, kde jsem bydlela se dvěma spolubydlícími, byl v Ječné ulici, tedy v centru Prahy. Posléze jsem se přestěhovala do Troji. Nyní se budu stěhovat opět do centra k Václavskému náměstí.

Nepřehlédněte:  Petra Janů: "Chystám se na nového člena domácnosti!"

Co byste v našem hlavním městě změnila?
Podle mne chybí Praze dostatek parkovacích míst. Jezdím ze schůzky na schůzku a většinou mi dlouhou dobu trvá zaparkovat. A je jedno, zda se jedná o modrou, zelenou či oranžovou zónu. A dopravní zácpy jsou pro evropské velkoměsto příznačné, s tím asi příliš udělat nelze, ačkoliv nás to všechny rozhodně zdržuje a brnká na naše nervy.

„Chtěla jsem být europoslankyně, ale to asi není pro mne, mám moc čistou duši,“ je váš citát z jednoho rozhovoru. Potvrzujete tím jen známý fakt, že aby člověk mohl fungovat ve vysoké politice, musí být často bezohledný a sobecký?
Nemyslím si bezohledný a sobecký, ale v určitém slova smyslu oddaný práci, v níž přemýšlí nad čistým byznysem a ne nad dopadem na lidské životy a duše. Ženy jsou většinou citlivější a tahají své „city“ i do práce. Jsou obory, kde je to dobře a ženy v nich vynikají, a jsou obory, kde naopak je třeba ráznějšího a tvrdšího jednání. Já jsem navíc opravdu spravedlivá a nemám ráda nespravedlnost, které by bylo v politice jistě mnoho. Nicméně politiku nezavrhuji nadobro. Stále studuji obor, který je politický, něco o tom vím a určitým způsobem mě zajímá a naplňuje. Možná bych mohla v politice působit jako senátorka. Vše ukáže čas.

Pokud byste obdržela nabídku vstoupit do politiky – jste spíše přesvědčením levičák, nebo pravičák?
Pravičák. Nebo nějaký více středo-pravičák.

Kdyby se naplnil černý scénář a soutěž krásy by se o rok musela odložit – vrátila byste se k profesi dražebníka, v níž máte licenci České národní banky?
Určitě ne (smích). Kultura opět bude a Miss je kultura. Baví mě to a soutěž je již stálou součástí mého života, zvláště po tak dlouhé době, co ji dělám (úsměv).
Dražby a aukce byly mým povoláním po dobu jednoho roku, kdy jsem působila jako ředitelka České komory dražebníků. Licence PPZ a VZ u ČNB souvisí s licencí na zprostředkování pojišťovacích smluv a mnohé jsou spojené se sektorem investic, financí atd. Chtěla jsem si udělat tyto zkoušky, abych uměla v oboru chodit, rozuměla mu a mohla své finance dobře investovat. Věnovala jsem tomu tři roky, abych licence získala. Nyní je to jen know-how pro mé osobní účely. (úsměv).

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close