Rozhovory

Nora Lubbadová: Doktoři bolí, ale hudba hladí!

Říká se o ní, že je jedním z největších talentů naší současné vážné hudby. Klavíristka Nora Lubbadová (10) totiž sbírá ocenění jak na běžícím pásu a úspěšnou budoucnost má před sebou. Naše Praha vám proto představuje vycházející klavírní hvězdu, která si ke svým odpovědím přizvala i oba rodiče.

Poprvé jsi ke klavíru zasedla ve čtyřech letech. Bavilo tě bouchat do kláves víc než česat panenky?
Nora (N): (Směje se) Prý bouchat… Mám jen jednu panenku s vlasy, že? A ještě k tomu je má ostříhané.
Máma (M): To je tvoje práce! A pamatuji si, jak jsi panenky učila noty, šišlala si: „To je é, to je čé…“
N: Teď už na pianku místo panenek sedí a spí moje kočička Elsa, nejvěrnější posluchač.
Táta (T): Tu už alespoň neostříháš, je to plešatá kočka sphynx.

Máma a táta nemají hudební vzdělání a ani neumí noty. Po kom si myslíš, že jsi zdědila hudební sluch a nadání?
N:
Mami, po kom?
M: Po mně teda určitě ne! Já mám hluch.
N: Mamko, už ses polepšila, už je to lepší.
M: Babička říká, že určitě po ní.
T: Tak to teda ne, v tom případě po mně!
N: No, to určitě!

Nevadilo rodičům poslouchat tě den co den? Každý začátečník totiž dělá chyby a někdy to ostatním leze pěkně na nervy…
N: Mamce určitě ne a tátovi lezu na nervy i bez chyb.
M: Ale někdy si tě přijde i sám poslechnout.
N: …a pak u toho usne.
T: Sousedům leze na nervy nejvíc, někdy s ní drží rytmus boucháním o topení.

Klavírem jsi doslova posedlá, a pokud nejsou rodiče doma, hraješ na něj pěkně dlouho. Sousedé prý tak poznají, že dospělí nejsou doma. Co tě na klavíru tolik přitahuje?
N:
Líbí se mi, že jedním nástrojem jako klavír můžu udělat celý orchestr. A taky se mi líbí, jak vypadá, jak je velký, jak stojí uprostřed pódia, je mnohem větší než já! Když jsem byla menší, tak mi mamka říkala, ať zapomenu na porotce a představím si, že v sále jsem jenom já a klavír. To mi pomáhalo…. Já a můj velký klavír, co mu dám, on mi vrátí.

Úplně nejraději mám teď Chopina

Je pravda, že když třeba na letišti nebo v parku vidíš stát klavír, hned se k němu ženeš a začneš hrát?
N:
Jo.
T: A loni jsme skoro nestihli letadlo, na odbavení jsme pak museli utíkat…

Nepřehlédněte:  Pavel Poulíček: pracujeme i na příjezdu Tigera Woodse

Jaký je tvůj nejoblíbenější skladatel nebo skladba?
N:
To je těžký… Mozart byl legrační, Grieg je krásný a vypadá jak Einstein, Bach měl doma školku, Beethoven je úplně super, ale asi úplně nejradši mám teď Chopina. Má tam všechno, drama i poetická místa.
M: Moc ráda poslouchá od paní učitelky příběhy jednotlivých skladeb a o skladatelích vůbec.
T: I když asi půl roku tvrdila, že berkuloza je prevít.
M: Nevěděli jsme, co tím myslí, až pak z ní vypadlo, že přece tu nemoc, na kterou umřel Chopin – tu berkulozu…

„Nejradši mám Chopina. Má tam všechno, drama i poetická místa,“ říká klavíristka Nora Lubbadová. Foto: Martin Suchánek

Máš starší sourozence, ti hudbě také propadli. Napadlo vás někdy vytvořit vlastní hudební soubor a vyprodávat sály?
N:
Brácha už jen doma dělá operního zpěváka a se ségrou jsme spolu vystupovaly.
M: A doma se hádaly, koho bude slyšet víc.
N: No, to bylo nefér, já jsem jen doprovázela.

Na kontě máš mnoho ocenění, loni jsi vyhrála sedm soutěží včetně mezinárodních jako je Broumovská klávesa či Bachovská cesta. Co by pro tebe bylo v této oblasti největším úspěchem?
N:
Přála bych si vyhrát nějakou chopinskou ve Varšavě nebo tu, co vyhrál Giltburg.
M: Myslíš Soutěž královny Alžběty v Bruselu?
N: No, to bych brala.

Na YouTube se ráda dívám na Simpsonovi

Celý život máš před sebou. Je tvým vysněným povoláním být profesionální klavíristkou, nebo bys třeba chtěla pracovat ve zdravotnictví jako tvoji rodiče?
N:
Profesionální klavíristkou! Doktoři bolí, ale hudba hladí.

S celou rodinou bydlíš v Praze. Kde přesně a jak se ti tu líbí?
N:
Bydlím ve Vršovicích a líbí se mi tu. Mám všude blízko, není tady ani moc hluk a je tu celkem dost přírody. Ale až budu velká, budu bydlet v Kanadě jako Lisiecki, jeden z mých vzorů.
M: Ach jo…
N: Neboj, doma je to taky hezký, i když malý, ale hezký.

Nepřehlédněte:  Herečka Iva Pazderková: Buďte blond a sebevědomí!
Klavir virtuos nora lubbadová
Nora u klavíru v ZUŠ Olešská

Máš ve škole pěkné známky? V jakých předmětech vynikáš a ve kterých naopak musíš přidat?
N:
Mám hodně pěkné známky. Vynikám asi v hudebce a pak mi jde výtvarka a tělák, co myslíš, mami?
M: Vlastivěda a přírodověda, ty se musíš učit a to se ti moc nechce.
N: Ale teď se budeme učit o Pražském jaru, to se těším.
T: A angličtina, na tu já jsem pes, a to se „umělkyni“ taky moc nechce.

Omlouvají tě rodiče z tělocviku, aby sis neporanila prsty?
N:
Babička se zlobila, že jsem dostala k narozkám kolečkové brusle, a mě to tak bavilo…
M: Když loni hrála se školním symfonickým orchestrem, kde byli vesměs starší až dospělí hráči, Nora – sólistka – jezdila na zkoušku na koloběžce.

Máš kolem sebe hodně kamarádů a kamarádek ze školy, nebo tím, že tak urputně cvičíš, by se dali spočítat na prstech jedné ruky?
N:
Dali by se spočítat na prstech obou rukou.

Když právě nevystupuješ ani necvičíš, sleduješ ráda youtubery?
N:
Na YouTube se ráda dívám na Simpsonovi a taky tam poslouchám hudbu.

Uděláš si také někdy čas na přečtení pěkné knížky?
N:
Někdy večer ano, nejradši mám Astrid Lindgrenovou a k Vánocům jsem dostala komiks Ségry. Myslela jsem, že to bude blbost, ale teď se mi už ta kniha rozpadá, jak to čtu dokola. Když budu hodná, dostanu i další díly Úsměv, Drama a Duchové.

Představ si, že bys vyhrála velkou mezinárodní soutěž a jako prémii bys získala milion korun. Za co bys je utratila?
N:
(ihned křičí) Za křídlo Steinway.
M: To ti nebude stačit.
N: Fakt? Tak bych se s tebou rozdělila.
M: Teď se dělit nemusíš.
N: Tak si koupím jiné křídlo.

Nepřehlédněte:  Rektor UK Tomáš Zima: Koronavirus je mediální pandemie!

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close