Rozhovory
Nejnovější

Michaela Badinková: Tahle doba dává lidstvu šanci na změnu!

Právě tak jako stovky jejích kolegů, i herečka Michaela Badinková (41), aktuálně známá ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, má nyní nucenou pracovní pauzu. Nesedí však doma s rukama v klíně, ale zapojila do celonárodní svépomocné akce, jejíž hlavním výsledkem jsou ušité roušky. V duchu však také přemýšlí o tom, co bude pak, až se konečně vir podaří porazit…

Co aktuálně děláte, když jsou divadla zavřená a netočí se žádné filmy?
Chvíli nám trvalo, než jsme se zastavili a pochopili, že tahle situace bude delší, než jsme předpokládali. Žijeme běžný rodinný život, uklízím, třídím, vařím, šijeme roušky

Jak se vyrovnáváte s nezvyklou zdravotní situací, která nemá v naší historii obdoby?
Většinou, když nám v životě o něco jde, musíme vynakládat velké úsilí, abychom toho dosáhli, ale tahle situace nás k dosažení kýženého výsledku nutí nedělat nic. Přijde mi to jako velká, přímo duchovní, lekce pro všechny. Můžeme opravdu zpomalit, ztišit se a udělat si úklid nejen ve svých domovech, ale i ve svých hlavách a duších. A to nejen u nás, ale evidentně se to týká celého světa.

Zmínila jste, že šijete roušky. Jste tedy manuálně zdatná?
Ano. Snažím se, šiju roušky, bohužel ale nemám šicí stroj, takže jsme si s kamarádkami rozdělily úkoly. Dvě měříme, stříháme, žehlíme a sousedka z ulice nám to na šicím stroji spíchne. Dala se dohromady hezká skupina dobrovolníků a nedávno jsme odnesli do porodnice U Apolináře asi 280 roušek.

Usměvavou herečku můžete vidět v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Foto: TV Nova

Myslíte si, že tato prodělaná virová zkušenost změní svět, nebo alespoň lidské návyky či chování?
Ano, myslím si, že je to velká šance jak pro lidstvo, tak pro naši planetu se znovu nadechnout a moc bych si přála, aby se solidarita a ochota pomáhat stala společenskou normou.

Nepřehlédněte:  Michael Kluch: Od hokeje až k Freddiemu Mercurymu!

Máte strach z budoucnosti, nebo jste rozená optimistka?
Myslím si, že strach je dobrý služebník a špatný pán. Je dobré, když nás drží ve střehu, ale nechtěla bych mu podlehnout natolik, aby mě paralyzoval a abych kvůli němu stagnovala. Jsem optimistka, myslím pozitivně na všech frontách.

Pocházíte ze slovenských Malacek. Kudy a kdy vedla vaše cesta do Prahy?
Bylo to asi před dvaceti lety po dálnici přes Brno a Humpolec. (smích)

Začátky v našem hlavním městě jste neměla jednoduché. Vaše plány a projekty vám prý nevycházely a živila jste se třeba brigádami v hospodách. To asi musela být dobrá škola života… A dokázala byste si představit, že byste se opět vrátila do hospody a pracovala tam na plný úvazek?
Na tohle období vzpomínám ráda. Byla to škola života. Teď, i kdybych chtěla, to bohužel nejde, restaurace jsou zavřené. A jakmile se otevřou, klidně tam půjdu brigádničit zase (úsměv). Myslím, že bych kolemjdoucí obsluhovala s velkou chutí a úsměvem.

V Praze žijete, ale líbí se vám?
Prahu miluju, proto tady žiju. Je to krásné historické město, které mi učarovalo hned, jak jsem sem před dvaceti lety přijela. Myslím si, že Praha je opravdu srdcem Evropy.

Co považujte za svůj dosavadní herecký vrchol?
Nežiju pro herecké vrcholy. Nechtěla bych, aby moje práce šla od vrcholu k vrcholu, vnímám ji jako celoživotní proces a vývoj. A jsem šťastná a vděčná za všechny příležitosti, které mě potkaly.


„Jsem optimistka, myslím pozitivně na všech frontách“

Až jednou epidemie skončí, kde a v jakých představeních (pořadech) vás mohou naši čtenářky a čtenáři vidět?
Mám za sebou úspěšnou premiéru Veselé Velikonoce v divadle Palace. Jsem ráda, že jsem se po letech pracovně potkala s mým kolegou Martinem Hofmannem, v režii Mirka Hanuše jsme zažili milé zkoušení a už se těším, až budeme zase pokračovat v téhle skvělé komedii, kterou zná mnoho lidí díky filmu s Belmondem. Je mi líto, že krátce po premiéře máme tuhle pauzu, stejně tak se mi bude stýskat po Scénách z manželského života, které hrajeme s Michalem Dlouhým ve Švandově divadle. A těším se i na své herecké kolegy z Ordinace v růžové zahradě 2.

Nepřehlédněte:  Nora Lubbadová: Doktoři bolí, ale hudba hladí!

Jaký máte ještě profesní cíl/touhu?
Těším se na všechno, co mě čeká…

Média vám dala přezdívku „biomatka na druhou“ – vaše dvě dcery navštěvují (navštěvovaly) lesní školku, kojila jste do pěti let, na nemoci včetně neštovic používáte bylinky a olejíčky a jste zastánkyní domácích porodů. Přišly tohle všechno až s mateřstvím, nebo jste už dříve inklinovala k alternativnímu způsobu života?
To ani nevím, že mám tuhle přezdívku. Abych to upřesnila, dcery jsme kojila do jejich tří let, domácí porody nijak nevyzdvihuji, ale nic proti nim nemám. K mé přirozenosti patří zdravý životní styl už od mala, trávila jsem hodně času u prarodičů na venkově, na zahradě a se zvířaty. Nemyslím si, že bych žila extra alternativní život.

Vaším dlouholetým partnerem je herec Jan Teplý mladší. Ten už vás asi třikrát požádal o ruku, ale vdaná stále nejste, protože – a teď vás cituji – „pořád jsme ještě nedošli na ten úřad.“ Nebylo by po odvolání všech mimořádných vládních opatření hezké vstoupit do nových pořádků, které zřejmě po útlumu epidemie nastanou, jako vdaná paní?
Děkuji za optání, ale tyhle myšlenky vůbec nemám a jak už to tak vypadá, asi vlastním rozhodnutím zůstanu „paní nevdaná“ (úsměv).

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close