Rozhovory

Lenka Pastorčáková: Mluvčí a vicemiss o knihách v době pandemie

Lenka Pastorčáková, mluvčí Zoologické zahrady Praha, odešla ze zahrady a věnuje se své celoživotní lásce – knihám a psaní. Má za sebou bohatou a úspěšnou novinářskou kariéru (např. ČTK, Snídaně s Novou, Nedělní partie, 168 hodin) a získala i titul 1. Vicemiss severní Moravy v roce 2005.


Jak se žije na volné noze?

Zatím moc nemám na základě čeho hodnotit, přeci jen je to teprve pár dnů. Pravdou ovšem je, že přesně po tomhle jsem celá léta snila – přestat být otrokem telefonu a jiných lidí, být pánem svého času a plnit si vlastní sny. Doteď jsem měla v podstatě permanentní pohotovost, 24 hodin 7 dnů v týdnu. Můj mobil byl na webu, takže mi volával nejen šéf, kolegové a novináři, ale kdokoliv z celého světa, kdo zrovna (například ve 2 hodiny ráno našeho času) potřeboval vědět, v kolik se otevírá. zoo Teď si konečně můžu ten telefon ztlumit nebo dokonce vypnout, když se chci věnovat sama sobě, rodině, nebo pracovat na další knize. Samozřejmosti všedního života pro mě bývaly luxusem. Jediným negativem, které zatím vnímám, je načasování. Kvůli koronaviru například padly všechny mé naplánované besedy s knížkou, budu také hledat sponzory pro můj youtubový kanál Knihožití. Ale takový je život, mnozí jsou na tom hůř, takže se nechci rouhat. Finanční rezervu mám, hlady neumřu.

Bez knihy (a bez roušky) to dnes nejde… Zdroj Archiv LP


Pořád mi vrtá hlavou, jak se intelektuálka jako vy dostala do soutěže miss?

To je dobrá otázka. Jedna bývalá královna krásy, dnes velmi úspěšná žena, kdysi prohlásila, že zlomila hůl nad tím přesvědčovat svět, že krásná žena může být i chytrá. Já jsem hůl zlomit odmítla. Studovala jsem tehdy filosofii a historii, kde jsme mimochodem v rámci jednoho předmětu celou hodinu rozebírali definici pojmu intelektuál. Zrovna já jsem ale nikdy jako typický intelektuál nevypadala, ani jsem o to neusilovala, a někteří slovutní páni profesoři na mě koukali trochu přezíravě; nic mi nedarovali. O to víc jsem se ale odmítala podřídit a tím jejich klišé potvrzovat. A o to víc mě pak bavilo sledovat jejich výraz, když jsem složila třeba test z logiky, nebo nějaký podobně náročný, na plný počet. Největší poctou pro mě bylo, když jsem u závěrečné zkoušky slyšela, že výborné hodnocení nedostávám proto, že jsem se něco naučila zpaměti (tam jsem naopak trochu pohořela), ale že jsem jako jedna z mála projevila i vlastní názor a odvahu, když jsem jistého filosofa zařadila jinam, než kam jej řadilo oficiální učení, a dokázala jsem to zdůvodnit. Takže jsem nenosila podpatky a sukně proto, že bych byla taková parádnice, ale právě proto, abych poukázala na ten domnělý kontrast, který ve skutečnosti žádným kontrastem není. Ze stejných důvodů jsem se přihlásila na MISS, kromě toho, že šlo o docela fajn studentský přivýdělekJ

Nepřehlédněte:  Pavel Poulíček: pracujeme i na příjezdu Tigera Woodse


Napsala jste velmi úspěšnou knihu Žárlivka. Protože říkáte, že jste žárlivá v mezích normy, kde jste brala etudy ze života žárlivců?

Něco málo jsem přeci jen čerpala i z vlastních zkušeností, ale ty mi bohužel (nebo vlastně i bohudík, jak se to vezme) neposkytly zas tak výživnou látku. Takže jsem „nasávala“ epizody, příběhy a střípky všude, kde to jen šlo. Oslovila jsem psychology, nakontaktovala řadu skutečných chorobných žárlivců, četla jsem studie, vyslechla zkušenosti okolí, sledovala diskuse na toto téma atd. atd. Až jsem ze všech těch střípků vytvořila onu výslednou mozaiku.

Lenka Pastorčáková se jak sama říká konečně věnuje knihám… Foto Archiv autorky


Píšete v tuto chvíli další knihu. Určitě ale neprozradíte jakou, nebo ano?

Něco málo naznačit mohu. Moje hlavní postava bude oproti Renátě z Žárlivky postavou kladnou, takže ji snad budu moci konečně označit i za hlavní hrdinkuJ Bude to bývalá televizní reportérka a jako předobraz mi posloužila jedna bývalá kolegyně – reportérka, které si nesmírně vážím.


Založila jste nový FB profil Lenka Pastorčáková – Knihožití, co vás k tomu vedlo?

Jednoduše proto, abych si plnila sny, tedy věnovala se tomu, co mě už od dětství zajímá nejvíc. Čichala jsem prý ke knížkám dříve, než jsem se naučila čístJ Založila jsem teď také kanál na YouTube s názvem Knihožití a po letech zarytého odporu začínám využívat i Instagram. Stále ještě nefotím selfie, ale věřím, že i v tomto jednou podlehnu, protože si to prostě doba žádá, navíc bydlím sama a nemůžu pořád někoho otravovat, aby přišel a vyfotil mě s knížkou.

Když se z vicemissky stane spisovatelka. Foto Peter von Reichenberg


Dejte tipy na knihy, které potěší nejen seniory?

Dám pár tipů na české autory, protože ti teď potřebují naši pozornost nejvíce. V mé hlavě ještě rezonuje nedávno přečtená kniha Pět ročních období, debut od velmi talentovaného autora Jiřího Klečky, o kterém ještě jistě hodně uslyšíme. Je to příběh o lásce, smutku i naději, o tom, že sny nekončí, ale pokračují v našich bdělých životech. Podobně krásná, čistá a upřímná kniha, také prvotina, je kniha Hodinky od mladičké Veroniky Jonešové, ta mě nesmírně mile překvapila. Pro milovníky fantasy doporučuji trilogii od Petry Stehlíkové: Naslouchač, Faja a Nasterea. Pak samozřejmě doporučuji mého velkého oblíbence Marka Šindelku, od toho já můžu úplně všechno, protože má naprosto jedinečný styl. A ještě něco pro děti a rodiče současně – Lucinka a pohár trpělivosti. Tu já zatím nečetla, ale hodně jsem o ní slyšela. Její jedinečnost spočívá v tom, že obsahuje pasáže pro dospělé a současně pasáže pro děti, které se učí číst. Pro období karantény ideální.

Nepřehlédněte:  Kateřina Neumannová: Dcera mi udělala čáru přes rozpočet!
V soutěži o titul miss byla nepřhlednutelná. Zdroj archiv LP
Tagy
Pokračovat ve čtení
Back to top button
Close
Close