Rozhovory

Kristian Kodet: Za život jsem měl přes 20 domů!

Letos oslavil 72. narozeniny a patří k nejprodávanějším českým malířům současnosti. Na jaře s manželkou nevěděl, zda se do své vlasti z USA podívá a kdy, důvodem byl koronavir. A je stále zavalen prací. Kde bere inspiraci pro své obrazy, proč miluje staré domy a zda se chystá opět na Floridu, to nám Kristian Kodet prozradil.

Kristiane, jak se momentálně máte?

Děkuji za optání. Až na ty zprávy, které jsou všude kolem nás, dobře. Ale jinak je to šílený, víte? My to prožívali od února na Floridě, kde máme náš druhý domov, a kde řadu let trávíme od podzimu do jara. Letos to ale bude asi jinak.

Nechystáte se tedy do Ameriky?

Což o to, my bychom se chystali, ale nejsou tomu nakloněny podmínky. Nevíme co bude, nikdo to neví, a tak jsme si řekli, že letos prostě zůstaneme doma, v Čechách.

Byl to velký problém, když jste se na jaře chtěli dostat zpátky do vlasti a nemohli jste?

Bylo to doslova šílený. Podařilo se nám to asi až na potřetí. Vždycky jsme měli všechno sbalené, a pak nám zrušili let. Bylo to stresující. Na Floridě, tam, kde máme dům, situace nijak vážná s koronavirem nebyla, ale jinde, hrůza. Ale všechno tam fungovalo a funguje jinak. Ne jako tady, že ráno někdo něco řekne, co už odpoledne neplatí.

Proč vám tak imponuje Amerika? Je to tím velkým světem, těmi možnostmi?

To ani tak ne, i když je to opravdu země neomezených možností. Ale hlavně tím, jak se tam lidi k sobě chovají. Jak tam nic není problém, jaké jsou tam potraviny, věci. Výběr, kvalita a hlavně ceny. Mnohdy tam zjistíte, jak je tam levno, s ohledem na výdělky tam a u nás. Samozřejmě, že jsou tam věci drahé, stejně jako zdravotní péče a všechno, to je jasné. Vždycky je to něco za něco. Ale když po půl roce přijedete sem a první co vidíte je kyselá tvář prodavačky v obchodě, kde necháte i dost peněz, chce se vám sednout na letadlo a vrátit se zpátky.

Nepřehlédněte:  Pavel Poulíček: pracujeme i na příjezdu Tigera Woodse
Kristian Kodet tráví volný čas na své chalupě, faře v jižních Čechách. Foto: Archiv K. Kodeta

Co vám zlepšuje náladu v těchto nepříliš na informace pozitivních dnech?

Pár věcí se najde. Hezké počasí, milí lidé. Nedávno i to, že jsme měl nesmírně úspěšnou výstavu na zámku Blatná v jižních Čechách. Ještě než jsme v podstatě zahájili výstavu, bylo 90 procent mých obrazů prodaných a zbytek se prodal následně. To malíře potěší, víte?

Kde berete inspiraci ke své tvorbě?

Když dovolíte – tvoří Bůh, já pouze maluji. (smích). Inspiraci? V životě, kolem sebe. Dělám hodně ženy, anděli a teď i takové hlavy. To mě hodně baví. Vždy se měl někdo zeptá, jak dlouho vzniká obraz. A já říkám, vlastně celý život. Ale některý maluju den dva tři, jiný týden, dva. Je to individuální.

Vy máte v jižních Čechách chalupu, starou faru. Kolik domů jste už měl, máte to spočítané?

Faru na Táborsku jsme koupili před mnoha lety jako totální ruinu. Když se tehdy biskupství dozvědělo, že ji chci opravdu koupit, čím jsem tuto krásnou barokní stavbu, památku první kategorie, vlastně zachránil, ještě mi to přidražili. Ale je to místo, které máme se ženou a celou rodinou moc rádi. Všude kolem lesy, louky. A kolik jsme měl domů? Mám pocit, že to bylo přes 20 nemovitostí. Některé tady, jiné v Americe, když jsme emigrovali. Vždy jsme nějaký koupili, zrenovovali a prodali. Miluju staré domy, mají duši. Baví mě jim vracet tu původní formu. Je hezké, když se podaří zachovat co nejvíce původních věcí.

Ještě sbíráte starožitnosti?

No, to už méně, ne jako dříve, ale tuhle „úchylku“ mám pořád. Procházím staré antikvariáty a antiky, a když mě něco zaujme, tak smlouvám. A pak to koupím. To jsou vám někdy neuvěřitelné věci. A to mě baví.

Nepřehlédněte:  Xindl X: Atmosféra strachu nás může zničit víc než virus!

Jste čestným občanem Prahy 1. Jak to vzniklo a co to pro vás znamená?

To vzniklo před dvěma lety, kdy jsem slavil jubileum, kde je ta sedmička a nula za ní, víte? (smích). A moji přátelé tehdy podali návrh na Prahu 1. A protože na tomto území žijeme trvale mnoho let, a páni zastupitelé a radní to posvětili, stalo se. Znamená to pro mě velkou čest, že mohu být čestným občanem centra asi nejkrásnější metropole světa, kterou mám opravdu rád. A kde jsem doma.

Na vernisážích svých obrazů má Kristian Kodet i známé osobnosti z řad přátel.
Foto: Archiv K. Kodeta
Tagy
Pokračovat ve čtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close