Rozhovory

Kateřina Neumannová: Dcera mi udělala čáru přes rozpočet!

Mnohým z nás se při vyslovení jména Kateřina Neumannová (47) vybaví dojemná scéna ze zimní olympiády v Turíně 2006. Naše běžkyně na lyžích se vyčerpaně hroutí za cílovou čárou běhu na 30 kilometrů, ale už ví, že získala svoje první a zároveň i poslední olympijské zlato. A navíc se jí do vítězné náruče běží nejistými kroky schovat tehdy dvaapůlletá dcera Lucie. Od této fotograficky vděčné chvíle uplynulo v únoru již 14 let…

Co jste říkala letošnímu průběhu zimy? Není to varování, že třeba do 20 let zmizí kvůli nedostatku sněhu venkovní zimní sporty, které jsou na bílé nadílce závislé?
Letošní zima byla opravdu extrémní, je to jasné z různých teplotních či srážkových statistik. My, kteří jsme součástí zimních sportů, dlouhodobě pozorujeme lehce zhoršující se průběch zim. Ale i když ta letošní vybočovala ze všech průměrů, pevně věřím, že nebyla předzvěstí, jak budou zimy v dalších letech vypadat. Právě tak nevěřím, že vymizí zimní sporty. Na druhou stranu už nyní dochází k modifikacím zimních středisek, která se na změny musí připravit. Velká střediska, vybavená moderní technologií, to podle mne zvládají celkem v pohodě. Problém nastává u těch menších, která kombinovala technické zasněžování s přírodním sněhem. Ta nemají takovou kapacitu technologií, aby během několika málo dní byla schopna zasněžit technickým sněhem svahy.

Jednou z vašich oblíbených oblastí je italské Trentino. Bylo to tam podobné jako u nás, tedy téměř bez sněhu?
Kdepak, tato italská část Dolomit dostala sníh už koncem listopadu a má nejlepší sezonu v novodobé historii. Nedávno jsem byla v Madonna di Campiglio. Místní tvrdili, že se to bojí až říci, ale mají nejlepší čísla za první polovinu zimy z hlediska návštěvnosti a zisků za poslední roky. Tam problém není, a navíc se všude přizpůsobují klimatickým podmínkám, ať už je to ochrana životního prostředí, technologie moderní výroby sněhu či výstavba retenčních nádrží. Určitě tedy zimní sporty nekončí. Navíc tuhle paniku úplně nesnáším, to se přiznávám, a nepovažuji ji vůbec za opodstatněnou.

Nepřehlédněte:  Rektor ČVUT Vojtěch Petráček: Druhá vlna koronaviru může přijít už koncem srpna

Když už jste zmínila paniku, tu spíše rozpoutal koronavirus…
Panika nastala a dotkla se i mne. Občas jezdím se skupinami na hory a organizuji program. Březnové akce se rušily. Konec zimy určitě nebyl pro střediska na severu Itálie dobrý. Mám tam mnoho přítel a přeji jim, aby především zůstali zdraví. Lyžařská sezóna je teď méně podstatná.

V Praze mi vyhovuje dostupnost všech možných služeb.

Dělala jste si také zásoby potravin?
Ne, já jsem v tomhle případě na opačném pólu uvažování a chytám se za hlavu, jak jsou někteří lidé schopni podlehnout davovému šílenství.

V Praze bydlíte již ve čtvrtém bytě. Jaká byla vaše anabáze po zdejších adresách?
Bydlela jsem vlastně jen v Praze 5 nebo 6. Pocházím z Písku, ale první malý byt v Praze jsem si pořídila ve vrcholné části své kariéry, když jsem musela nesportovní chvíle trávit v hlavním městě. Bydlela jsem v Praze 5 na Cibulce u lesoparku. Bylo to tam krásné v době, když jsem byla svobodná, bezdětná a nezávislá. Ale pro více lidí to nebyl vhodný byteček. Pak jsem chvilku žila s bývalým partnerem v Chuchli, z okna jsme měli výhled na dostihové závodiště. Třetí mojí adresou byla ulice U Nikolajky blízko zimního stadionu na Smíchově. Jenže mne tam tehdy trápila kriminalita. Vrátila jsem se třeba v noci z cest a opakovaně našla vykradený sklep nebo rozbité auto v garáži. Nakonec jsem našla bezvadné útočiště ve Vokovicích. S dcerou žijeme v relativně klidném areálu v sousedství Divoké Šárky s dobrým dopravním spojením do centra a do mé práce na ministerstvu obrany v Dejvicích. A když nad tím přemýšlím, tak kromě Chuchle to vždy byly byty postavené Metrostavem. Byl mým dlouholetým sponzorem a já pak šla po jeho projektech, protože jsem věděla, že odvádí dobrou práci.

Nepřehlédněte:  Herečka Iva Pazderková: Buďte blond a sebevědomí!

Jaká je Praha vašima očima?
Pro mne je Praha úžasná v tom, že je to centrum dění nejen ve sportovní oblasti. Je to obchodní i ekonomický středobod České republiky. Jsem člověk, nemající pevný režim, takže oceňuji spoustu možností nakoupit si prakticky 24 hodin denně. Vyhovuje mi dostupnost služeb všeho rázu, včetně lékařských. A co se mi nelíbí? Časté dopravní zácpy a z toho vzniklé časové ztráty, které má člověk při automobilových přesunech Prahou. A i když žiji v krásné pražské části, považuji se stále za holku z hor. Jak jen můžu, utíkám odsud pryč na Šumavu. Netoužím v Praze trávit volné chvíle.

Na Šumavě stojí chalupa, která nese vaše jméno. Takže i podnikáte?
Mám několik vedlejších aktivit, kterým se věnuji. O provoz chalupy na Šumavě se ale aktuálně nestarám, to obstarává můj bývalý partner, já si tam jezdím jen odpočinout. I to se ale může brzy změnit… Mojí největší radostí je letní Lipno Sport Festival. Je to již zavedená sportovní akce pro širokou veřejnost. Kdysi jsem ji vymyslela, ale teď už na přípravě pracuje tým lidí a já mám jen svoje specifické úkoly.

Nabídky na vstup do politiky jsem už obdržela.

Co vás vlastně živí?
Jsem úřednice na ministerstvu obrany a pracuji v týmu náměstkyně, která má pod sebou armádní sportovní centrum Dukla. Plním úkoly v meziresortní oblasti, primárně se vztahující k armádnímu sportu. Často jsem v kontaktu s Českým olympijským výborem. Je to variabilní práce, není to o klasické úředničině a neustálém sezení u počítače. Naštěstí… (úsměv).

Nechtěla jste někdy aktivně vstoupit do politiky?
Když jsem byla hodně mladá, říkala jsem si – politika, to nikdy! Teď odpovídám – zatím ne, ale je pravda, že už nabídky, především z Jihočeského kraje, byly. Odsouvám je na budoucí dobu, zatím mne to neláká. O politice mám celkem přehled, protože i když je sport apolitický, samozřejmě potřebuje podporu politiků, a já jsem s nimi v kontaktu.

Nepřehlédněte:  Ondřej Gros: Až bude po všem, jdu na pivo

Vaše 16letá dcera se dala na tenis. Proč nešla ve šlépějích úspěšné maminky?
To je na dlouhé povídání… (zvážní). Byla jsem v jejím případě zastáncem všestrannosti a v dětství ji přihlásila na tenis, gymnastiku a atletiku. Všechno v Praze 6, v okolí našeho bydliště. A počítala jsem s tím, že si časem vyberu atletiku, možná lyžování. Ale udělala mi čáru přes rozpočet a zvolila si v deseti letech tenis, kterému do té doby věnovala minimum času. A od té doby jí to nepustilo. Jenže s tenisem začala naplno o hodně později než ostatní děti, takže tenhle handicap musí neustále dotahovat. Daří se jí to, ale šikovných tenistek máme hodně… Pro mne je to komplikace v dobrém slova smyslu. Potřebuje mojí maximální podporu, ať už finanční, jako doprovod na cestách a podobně. Veškerý volný čas a energii, která mi zbývá, věnuji jí a někdy je to docela náročné. Ona ale hodně chce, takže mi nic jiného, než jí podporovat, nezbývá.

Pomyslně tedy škrtám otázku, jak trávíte volný čas…
Nemám volný čas. Když vyšetřím chvilku, utíkám do míst, která mám ráda, ať už je to den, dva na Šumavě. V zimě tam lyžuji, v létě jezdím na kole, a jen občas se podívám po evropských horách. Jak už jsem řekla, mám ráda sever Itálie s Dolomity.

Co si přejete, aby vám letošní rok přinesl?
V prvé řadě bych si přála, abych já a moji nejbližší byli zdraví. Mám starší rodiče, navíc dceru občas v tenise limitují drobná zranění nebo silné pylové alergie. A když budu neskromná, ráda bych dořešila situaci kolem chalupy na Šumavě. Je to místo, které mám ráda, a chci, aby fungovalo tak, jak má. A aby se mojí holčičce plnily její sny, protože pak budu šťastná i já.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close