Rozhovory
Nejnovější

Josef Vojtek: Půlstoletí Kabátu? Asi koncert na rozptylové loučce

Story Highlights
  • Kabát Vojtek NašePraha rozhovor Bělohubý Teplice Kabáti Burlaci

O chystaném červnovém „přistání“ Kabátů na letišti v Letňanech, a o to, jestli překoná Po čertech velkej koncert, si Jan Bělohubý z Naší Prahy povídal s frontmanem Pepou Vojtkem.

Desetiletí Kabát hrával koncerty pod širým nebem na Slavii či ve vysočanské aréně, přesto nejznámější akce se uskutečnily na Vypichu, kam v roce 2009 přišlo 60 a loni téměř 75 tisíc lidí – což je rekord české kapely.

Léta jste opakovaně koncertovali na Slavii, natáčeli jste ve vysočanské aréně při turné Banditi di Praga, později jste měli dvakrát Po čertech velkej koncert na Vypichu. Tam na něj loni v září 2014 přišlo skoro 75 tisíc lidí, což je rekord v počtu diváků na českého interpreta. Pražákovi ten připravovaný červnový koncert v Letňanech na letišti prostě přijde jako další pokus Tepličáků zabrat postupně celou Prahu.

Myslíte postupný zábor? Obšancovat celou Prahu?

Tak nějak. Jak je vůbec pro kapelu vašeho typu s předpokládanou návštěvností řekněme dvě tři desítky tisíc lidí vybrat vhodné místo pro koncert?

Praha prakticky nemá místa pro velké rockové akce nebo velké festivaly a tak se pořádají v místech, která na to nejsou primárně určena. Což může mít následky. Někdo si třeba stěžoval, že jsme zničili trávník na Vypichu. Ale už se dnes nemluví o tom, že jsme ho na vlastní náklady dali do pořádku. Když tam teď jedete, vypadá to jak fotbalový trávník, nebo by tam šel hrát golf. Ale všechno tohle využívání prostranství a parků pro koncerty je následek toho, že Praha prostě nemá místa na tyto akce.

Je škoda, že už nefunguje spartakiádní Strahov?

Myslím, že tu někdo prokaučoval velký stadion na Strahově – já jsem tam byl třeba na AC/DC nebo na Stounech. Na Strahově to bylo opravdu pro koncerty ideální místo. Místo obehnané zdmi, takže jsou návštěvníci pokupě a v okolí to nikoho neruší. Za to, že to skončilo, by někdo zasloužil facáka. Mohly tam být všechny velké koncerty a fesťáky. Mám prostě pocit, že v Praze je hlavní problém právě místo pro takové koncerty, myslím nejen pro naše.

Burlaci:
„Když cesta rovná se nám ztrácí, lidi jsou andělé anebo draci,
a každej dobrej skutek sílu vrací, tak je otoč se a podívej…
…na lodě za tebou.“

(autor článku Jan Bělohubý: můj vůbec nejvíc nejoblíbenější text od skvělýho Milana Špalka!)

Teď tedy plánujete plochu letiště, u výstaviště, a především na metru…

Letňany jsou myslím ideální místo. Místo známé z výstav, je tam dostatek prostoru a především je i výborná dostupnost, hlavně díky metru. Podle našeho managementu odpadají problémy s hlukem, protože koncert je směrovaný ven z města a mimo obydlené plochy. Zároveň je asi  200 metrů od místa konání stanice metra Letňany. Naše doporučení pro pražské fanoušky je jednoznačné – přijeďte metrem! Auta nechte doma!

Nepřehlédněte:  Michaela Badinková: Tahle doba dává lidstvu šanci na změnu!

Máte ambice při letňanském koncertu na větší návštěvnost než na Vypichu?

Ne, myslím, že toho 23. června přijde do Letňan tak něco přes dvacet tisíc. Vemte si už to, že při letošním Open Air turné 2015 máme jedenáct koncertů ve velkých českých a moravských městech a jeden na Slovensku, takže ta návštěvnost v Praze bude menší, než byla na Vypichu, kam přijelo hodně mimopražských. 

Bude koncert v Praze dramaturgicky vázaný k nové desce, která vychází na začátku turné kolem poloviny května?

Rozhodně ano, měl by být vázaný dramaturgicky i vizuálně. Budeme hrát písničky z nového CD, ale i starý kousky, který musí zaznít. Třeba Burlaci, Bruce Willis, Colorado a další – prostě dvě tři stěžejní písničky z většiny elpíček.

„Moderní děvče, když chlapce spatří…“ a jak to Vojtek a Kabáti mají s tím „denně vožralej“ dál?

Moderní děvče (Denně vožralej) jako tradiční finální song – zde live na Vypichu

Budete opět končit Moderním děvčetem?

Já mám pocit, že už se toho asi nezbavíme :). Už tu písničku zpívám asi dvacet let. Ale lidi ji opravdu očekávají jako poslední skladbu při přídavku. Ovšem zároveň ví, že to je opravdu písnička poslední. Prostě tečka.

Zveřejnili jste na vašem webu kabat.cz i promo singl z nového alba s názvem Brousíme nože, který jste věnovali české hokejové reprezentaci a který zazněl i při slavnostním zahájení hokejového šampionátu. Co vyjadřuje?

Doufáme, že pomůže v šatně. Psychika totiž dělá opravdu hodně. Svazuje nohy i ruce. Dobře vím, jak to působí. Takže našim skladba pomůže. A že uvolní svaly a hlavně mysl, a soupeře rozdrtí. V rámci chystaného MS v Praze budou lidé písničku asi často slýchat. Měla by dodat hráčům energii a chuť do hry, a nám fanouškům by měla připomínat, že je to opravdu jen hra, a že nejde o život!

Líbí se vám náš hokej?

Podle mého je hokej oblast, která prostě České republice ostudu nedělá. Když někdo řekne Česko nebo i Československo, ve velké části světa se vybaví naše spojení s hokejem.

Nepřehlédněte:  „Začínat s plaváním způsobem prsa je už přežitek,“ říká plavecká trenérka Gabriela Minaříková

Je to formální hymna nebo spíš osobní podpora?

Není to hymna – je to prostě dar kapely Kabát do šatny těm klukům na bruslích. Je to osobní vyjádření podpory, prostě kluků držíme palce. Fakt zaslouží.

Když bychom srovnali hokej s rockem – taky i zde jde často z pohledu fanoušků o vzájemné srovnávání celků. Když řeknu jména tří slavných českých kapel posledního čtvrtstoletí, myslím Pražský Výběr, Lucii a Kabát, jak by podle vás jejich „šampionát“ dopadl?

No tuším z těch tří kapel po těch desetiletích existuje už jen Kabát. Myslím, že jsme je překonali v tom, že my jsme prostě parta. My muziku děláme slovy klasiků jako „dobře placenou procházku.“ Já se samozřejmě nechci s nikým srovnávat, ale kapela Kabát jako celek je tým.

Snažíte se spíš o umění nebo spíš hrajete přirozeně to, co je ve vás?

Myslím, že jsme spíš taková lidová kapela. Nikdy jsme si na nic nehráli, ani jsme v uvozovkách nevytvářeli „umění“. Prostě jsme vždycky hráli a zpívali to, co je v nás. Třeba i to, co jsme slyšeli někde po hospodách. Texty jsou často o tom, co lidí tíží nebo co je naopak baví. Ostatně náš dvorní textař a baskytarista Milan Špalek píše texty navíc velmi zpěvně a tak, že se dobře pamatují.

Projevila se vaše třicetiletá souhra s Milanem Špalkem tím, že vám jím napsané texty víc sedí do pusy? Opakovaně nejúspěšnější textař vyhlašovaný OSA napsal texty, které se naučily a zpívají si je spolu s vámi desetitisíce lidí.

Ty jeho texty jsou tak výborně napsaný, že to prostě jde samo. Milan prostě ví, jak mluvíme a to je podpořeno i společným hraním a vlastně životem víc než čtvrtstoletí i tím, že jsme všichni z jednoho města, z Teplic.

Je rozdíl v tom, že kapely začínaly za „vašich časů“ na zábavách a tancovačkách, místo toho, aby jen pověsily své klipy na internet a čekaly na úspěch?

Devizou  kapely Kabát je to, že si věrnost fanoušků „objezdila“. Dneska si leckdo myslí, že dá video na Youtube a má tam dva tisíce zhlédnutí, že je mistr světa. A že je hvězda světového formátu, což jediné může být pravda, protože internet nemá hranice. My jsme hranice ovšem měli a jezdili z Teplic maximálně od Šluknova přes Varnsdorf a Chomutov – prostě sever. Ale tam jsme si vše objezdili a lidi nás znali. A na naše zábavy pak chodilo patnáct set lidí a sály začínaly být malý. Lidi s námi měli osobní kontakt a ten dělá opravdové a stálé fanoušky. Důležitý je opravdu vztah. Prostě virtuální kontakt není opravdový, stejně jako virtuální sex taky není opravdovej sex! 🙂

Pánbůh dej do toho kost,
Aby nám do třiceti rost
Starej vlk už nevije
Já vim nejlíp, jak mi je.Jedině jedině snad taková paní Fogelrauchová
Ta to umí ta to zná ta nám přízeň zachová.

Dobré přirovnání, už s ohledem na skladbu Frau Vogelrauch z Dole v dole potvrzující, že budoucnost se nedá naplánovat. Jak daleko ji vůbec plánujete vy?

Já mám pocit a je to vůbec můj životní styl, že neplánuju.  Osobně možná maximálně týden dopředu a manželka dovolenou… Já prostě jedu vpřed. Když někdo napíše „co děláš na jaře 2016“, tak mu řeknu: Jak to mám vědět? Já teď opravdu nevím, takže zkrátka detailně a dlouhodobě neplánuju. Navíc nikdy nevíte, co se může stát. Zažíváme i stále častěji chvíle, kdy řada našich vrstevníků už najednou není mezi námi a nejhorší je, když se ani nestihnete rozloučit. Každej zářez uvnitř v člověku se totiž někde ukládá. V mládí jsme jeli na doraz všichni, ale takoví kamarádi, kteří tak žijí dál, tak už dnes odcházejí.

Nepřehlédněte:  Jediný výrobce krystalového vína na světě Miroslav Kovács: Víno i covid nás učí trpělivosti.

Takže poslední otázka před vaším červnovým koncertem a vůbec letošní tour pod otevřeným nebem po více než třiceti letech hraní je logická – kde budete hrát k půlstoletí kapely?

Za dvacet let? No jestli venku, tak… tak možná na nějaký rozptylový loučce. Lidi si řeknou: Tak pustíme a vypustíme Kabáty! 🙂

autor: Jan Bělohubý, foto Ivan Kuptík

MEDAILONEK

Skupina Kabát byla založena v severočeských Teplicích v roce 1983. Zakládajícími členy byly baskytarista Milan Špalek a kytarista Tomáš Krulich. Později se ke skupině přidali bubeník Radek Hurvajs Hurčík a zpěvák Josef Vojtek. Jako poslední tuto sestavu doplnil kytarista Ota Váňa. V této sestavě kapela funguje od roku 1990 dodnes. Zlomovým bodem byl rok 1991, kdy vyšla první řadová deska s názvem Má jí motorovou a v zápětí Živě. Na základě kladného ohlasu podepsala skupina exklusivní smlouvu s Monitor/EMI. První řadovou deskou u tohoto vydavatelství byla deska Děvky ty to znaj, a následovaly Colorado, Země plná trpaslíků, Čert na koze jel, Mega Hu, Go Satane Go, a Suma Sumárum (best of). Poslední tři alba Kabátů byly Dole v Dole (2003), Corrida (2006), a Banditi di Praga (2010).

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close