Rozhovory

Jana Havrdová: Občas se při vysílání odbouráme!

I když tématem číslo 1 je nyní epidemie koronaviru, s moderátorkou ČT a prezidentkou Českého svazu aerobiku a fitness Jana Havrdovou (45) jsme si povídali o věcech nedávných a běžných, které nás, doufejme, opět brzy čekají.

Jste propagátorkou zdravého životního stylu, takže určitě budete vědět odpověď na otázku, proč má pětina dětí v Česku problémy s nadváhou? Může za to skutečně jen nedostatek pohybu?
Za velkým množstvím dětí s nadváhou rozhodně stojí více faktorů. Nedostatek pohybu je ale jedním z nejdůležitějších. Dalším je složení a také množství toho, co děti jedí. Oboje je odrazem jak rodinného života, tak života celé společnosti. Máme nadbytek jídla nejrůznější kvality a běžný pohyb není třeba k zajištění základních potřeb. Děti vozíme do školy i ze školy autem, to samé na kroužky. Děti sice chodí na spoustu sportů, ale chybí jim běžný pohyb, lítání na hřišti, hraní si s kamarády. Děti navíc kopírují chování rodičů. Nemůžeme si stěžovat na to, že sedí před obrazovkou nebo monitorem, když to samé děláme my, dospělí.

Nedílnou složkou boje proti obezitě je správná strava. Neměl by podle vás stát v této oblasti ještě přidat a třeba více dotovat ovoce a zeleninu? Vždyť dnes je v průměru jedno jablko dražší než sladká oplatka…
Nemyslím si, že dotace státu jsou klíčové pro správné stravování v rodinách či ve školách. Vždy je to hlavně o dospělých, kteří nastavují jídelníček zejména vlastním chováním. Navíc, co to vlastně je správná strava? I od odborníků se dnes dozvíte řadu extrémních přístupů… Já sama jich pár vyzkoušela a také od nich ustoupila. Každý z nás musí pro sebe i svou rodinu najít dobrý a dlouhodobě udržitelný kompromis mezi množstvím, kvalitou i kvantitou potravin. Zásadní roli ale také hraje styl života. Aktivní rodina se bude stravovat jinak než ta pasivní. Bohužel ale často platí paradox, že aktivní rodiny žijí mnohem zdravěji i z hlediska stravy než ty pasivní.

Pokud má dospělý člověk nadváhu a nechce navštěvovat fitness centra, kolik by měl třeba denně ujít kilometrů? Mobilní aplikaci tvrdí, že denně má člověk zvládnout minimálně 10 000 kroků.
Každý člověk by si měl objektivně vyhodnotit, jak aktivní život žije a jak se k tomu stravuje. Nadváha je vždy výsledkem kompletního životního stylu. Z hlediska pohybu jsou krokoměry opravdu dobrým pomocníkem, monitorují množství pohybu denně. Pokud člověk s nadváhou zjistí, že denně ujde například 2.000 kroků, rozhodně mu zvýšení třeba na 6.000 kroků zásadně pomůže, nemusí jít hned na metu 10.000. Fitness centra jsou jen jednou z mnoha možností, jak se hýbat. Fitness má ale tu výhodu, že nám nejde o žádný výkonnostní sport, chceme našim klientům vrátit normální pohyb do života a k tomu přidat takovou další aktivitu, která je bude bavit. Jestli to bude plavání, jóga, bojové sporty, tanec nebo klasická posilovna, je už individuální.

„Každý z nás musí pro sebe i svou rodinu najít dobrý a dlouhodobě udržitelný kompromis mezi množstvím, kvalitou i kvantitou potravin.“

Proč si myslíte, že lidí, kteří se pravidelně nehýbou, je opravdu hodně?
Je to odraz vyspělé společnosti prošpikované technologiemi. Dříve lidé nemuseli přemýšlet nad tím, jestli se dost hýbou, prostě pohyb k životu potřebovali. Dnes bez problémů vše zařídíte z jedné židle, maximálně přejdete ze židle do auta, výtahem do kanceláře a jediný potřebný pohyb je na toaletu nebo ke kávovaru. Důsledky jsou bohužel fatální, a to nejen pro fyzickou a psychickou kondici, ale i pro společnost jako takovou. Například na nákladech na zdravotní péči, kde nás onemocnění spojená s nedostatkem fyzické aktivity stojí až 1/3 rozpočtu zdravotnictví.

Nepřehlédněte:  Josef Maršálek: Mým snem je péct, milovat a žít!

Vás svět fitness uchvátil někdy ve třinácti letech a nakonec jste se stala prezidentkou Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz a spoluzakladatelkou a prezidentkou České komory fitness. Jako dvojitá prezidentka – za co byste se v obou funkcích nejvíce pochválila?
Chválit sama sebe mi nepřísluší, ale osobně mám radost z toho, že jsem v životě našla svoji misi, že mám to štěstí bojovat za něco, čemu bytostně věřím a také podle toho žiju. Tedy propagaci zdravého životního stylu. Lidé historicky touží po elixíru mládí a dlouhověkosti. Tím je pohyb a já i tým, ve kterém se pohybuji, pomalu prošlapáváme cesty od osobního nadšení ke změně společenského paradigmatu. Každý jeden člověk, který přijme odpovědnost za zdraví svoje i své rodiny z hlediska pohybu, stravy a celkové harmonie, je pro mě i mé kolegy odměnou za naši práci a motivací pokračovat dál.

Jóga není Janě cizí. Foto: FISAF

Stýkáte se s politiky i byznysmeny. Nemáte někdy chuť se aktivně zapojit do politiky, byť třeba zatím jen na komunální úrovni?
V tomto mám zcela jasno. Do politiky prostřednictvím jakékoliv politické strany nechci. Není to prostředí, ve kterém platí pravidla fair play. Hraje se o zcela jiné mety, než by se hrát mělo, cílem často není obsah – tedy práce pro společnost jako takovou – ale osobní ambice. Mně jde o konkrétní věci, o změny konkrétních zákonů, o konkrétní výsledky, které jsou realizovatelné v mnohem delším než čtyřletém volebním období. V Hospodářské komoře, kde jsem členkou představenstva, je řada lidí bez politické příslušnosti, profesionálů ve své oboru, a od těch se učím. Ti mi ukazují cestu, jak pracovat, jak přemýšlet, jaká data sbírat, jak bojovat o potřebné změny v legislativě. A že to není lehké, je jistě každému jasné.

„Rozumná regulace obchodů v historické části Prahy je rozhodně na místě“

Narodila jste se v Praze. Kde přesně a jaké bylo vaše dětství?
Jsem rodilá Pražanka a jsem na to hrdá. Narodila jsem se a několik let jsem žila ve Vršovicích, pár let jsem také byla na Žvahově v Praze 5, kde jsem objevila neuvěřitelnou přírodu i výhled na město. Většinu života jsem ale na Jižním Městě, kde jsem vyrostla v klasickém paneláku nebo v jeho blízkém okolí. Nyní jsme na jedné z „posledních pražských adres“ v Újezdu u Průhonic.

Nepřehlédněte:  Zpěvák Tomáš Ringel: S Evou Pilarovou odešlo něco velkého

Nyní tedy bydlíte na okraji Prahy, ale do centra se často kvůli práci vracíte. Mění se metropole k lepšímu, nebo podle vás stagnuje?
Mám Prahu moc ráda a líbí se mi jak historické centrum, tak nová tvář čtvrtí jako je Karlín nebo Vinohrady, kde už prakticky nenarazíte na neopravený dům. Praha je čím dál krásnější, jen mám osobně velký problém s nabídkou obchodníků i stánků přímo v centru. Rozumná regulace v historické části města je rozhodně na místě a ve světě je naprosto běžná.

Jaká jsou vaše oblíbená pražská místa?
Vždycky si ráda užiju procházku přes Karlův most na Kampu, nebo Nerudovou ulicí nahoru na Pražský hrad, rádi se vracíme na Nový svět. Čím dál více si ale užívám okolí přímo u nás, v Dendrologické zahradě jsme v sezóně nejméně jednou v týdnu, ráda běhám v Milíčovském lesoparku, kolem Hostivařské přehrady nebo v Průhonickém parku.

Na okraji Prahy bydlíte poněkud netradičně. Spolu s rodiči a sourozencem máte na jednom pozemku tři domy těsně vedle sebe, navíc průchozí. Pro děti to musí být eldorádo, ale nechybí vám občas soukromí?
Domy sice máme průchozí, ale jsou mezi nimi dvojité dveře, které opravdu zavíráme. Při návštěvě jiného domečku důsledně klepeme. Každý z nás má rád své soukromí, tak ctíme i soukromí ostatních. Tento model vymysleli moji rodiče a jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska má spoustu výhod. Navzájem si můžeme pomoci. Nyní pomáhají hlavně naši s hlídáním nebo taxikařením kolem dětí, ale jednoho dne budou i oni potřebovat naši pomoc a je mnohem jednodušší mít maminku s tátou vedle v jejich vlastním domě, než jezdit přes půl města a stejně nebýt nablízku.

V České televizi moderujete už 14 let pořad Sama doma, o kterém jste prohlásila, že je pro vás jako univerzita třetího věku. To skutečně „nasáváte“ tolik nových informací, nebo si jen vybavujete něco již známého, leč zapomenutého?
V Sama doma je stále něco nového. Vedle témat je to hlavně setkání s výjimečnými osobnostmi našeho lékařského i kulturního světa. Poznáváme lékaře, kteří zachraňují lidské životy a u nás ve studiu jsou to ti neskromnější hosté. Máme možnost zvát do divadel, na výstavy, ale i s našimi diváky prožívat běžné každodenní starosti jako jsou výběr škol, kroužků, vaření nebo zahradničení. Sama doma je parťák nejen pro nás, ale hlavně pro naše diváky, a to už více než 20 let. A velkou výhodou je, že celý tým směřuje k co největší pohodě při vysílání. Nejsme kontroverzní, chceme, aby se u nás hosté cítili dobře. Snad je to tak cítit i z televizní obrazovky.

Nepřehlédněte:  HANA GREGOROVÁ: Exkluzivní a neobyčejně upřímný rozhovor!

Vzpomenete si na nějaký trapas či kuriozitu, který se vám během vysílání stal?
Živý přenos má své kouzlo, nikdy nevíte, co přijde, jak host zareaguje, co napíšou diváci, co se stane v kuchyni. Občas se odbouráme tak, že nejsme schopné dále moderovat. Párkrát jsme se tak smály, že host musel přejít do monologu a my mimo obraz utíraly rozmazané líčení…. Naštěstí to vždycky nějak přejde. Mistrem smíchu i spontánní reakce byla Stáňa Lekešová. Moc rády na ni vzpomínáme, byla naší učitelkou i kamarádkou.

Co vašim potomkům nejčastěji vaříte a pečete? Předpokládám, že především jídla bez mouky a cukru, i když takovou bábovku si bez těchto ingrediencí nedokážu ani představit…
Období bez mouky i cukru už mě přešlo. Je to jeden z výživových směrů, který je vhodný pro ty, kteří mají nějaké dietní omezení. Byl to experiment, který mne naučil vařit pestřeji a opravdu někdy i bez zbytečné mouky a cukru. Dělám většinou dvě jídla, pro děti a manžela například těstoviny a pro sebe salát. Často se ale stává, že si manžel i kluci dají i malý talíř salátu. Děti přirozeně kopírují rodiče, a i když jako se jako malé ovoce a zeleniny zříkaly, teď už s tím nemají problém. Jen naše Anička je schopná žít na suchých těstovinách a rýži. Už se těším, až jí to přejde a začne jíst jako my.

Není podle vás dnes poněkud módní mít alergii na lepek či laktózu? Někdy mi přijde, že především mladší ročníky a biomatky tyhle „diagnostiky“ až nezdravě přehánějí…
Najít si v jídle harmonii někomu nejde hned, musí si svoji cestu nalézt. Jíst s omezeným výběrem potravin je součást té cesty. Bezlepkovou dietu pro zdravé lidi nepovažuji ani za vhodnou ani za dobrou, ale ať si každý dělá, co chce. Já už přes rok a půl prakticky nejím maso, přestalo mi chutnat. Miluju ale ryby, jím mléčné výrobky, vejce. Dětem i manželovi maso běžně kupuju, manžel ho ale umí lépe připravit, já raději dělám i jím saláty, přílohy. Jídlo by mělo být pozitivní součástí života ať už vzhledem k jeho výživové hodnotě, tak i prostě proto, že je dobré a přináší řadu fajn společenských momentů. Být bez objektivní diagnózy otrokem nejrůznějších stravovacích trendů je cesta do pekla.

Máte ještě nějaký jiný koníček než pohyb?
Ráda čtu, vařím, stavím mandaly, cestuji, koukám se na filmy. Koníčkem je ale pro mě i moje práce. Dává mi smysl, baví mě vymýšlet i realizovat nejrůznější projekty k propagaci pohybu a zdravého životního stylu.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close