Rozhovory

Herečka Iva Pazderková: Buďte blond a sebevědomí!

Letos pětatřicetiletá herečka Iva Pazderková, narozená v Brně a dlouho působící na Moravě působí v Praze řadu let, vystupuje v divadlech na Fidlovačce, v Komedii i v Hudebním v Karlíně, kde jsme také dělali rozhovor. Nejznámější je autorskou postavou Blbé blondýny.

Při rozhovoru pro Naši Prahu připustila, že v hlavním městě je podle ní větší nabídka divadel, než odpovídá poptávce.

Za záchranu Fidlovačky, která je před zavřením, ale chce bojovat. S absolventkou brněnské JAMU se veřejnost poprvé seznámila v roce 2004 v pořadu Na stojáka tehdy v produkci HBO. Od té doby s Ivou Pazderkovou doslova „srostla“. Zaťukání na mikrofon, na začátek vždy stejná věta, jež má zvýšit sebevědomí „90 – 60 – 90“ i táž na konec „Buďte blond!“ a mezi tím obvykle jen rámcově připravený, většinou na improvizaci stojící komediální výstup.

Jistě jste na otázky o postavě blbé blondýny odpovídala už více než tisíckrát, ale…

Nápad na blbou blondýnu přišel před lety úplnou náhodou při konkurzu na televizní pořad Na stojáka. Nevěděla jsem tehdy, co mám na pódiu říkat. Rozhodna jsem se, že divákům povím, jak jsem měla těžký den. A protože jsem blonďatá, tak mě napadlo, že to řeknu jako blondýna. Ať to má nějakou formu. Blbá blondýna vystupuje v klubech a na firemních akcích už víc než deset let. Taky se účastnila osvětové kampaně, která má za úkol zabránit lidem brát si mesmyslné půjčky a pomoci jim, pokud se již do „půjčkového kolotoče“ dostali. A vysvětluje to po svém: třeba půjčovat si od lichvářů při akutní „potřebě“ nové kabelky aneb „Viuttonek není nikdy dost“. Nebo při vytloukání klínu klínem dalšími a dalšími půjčkami. „A ještě mi desina zbyla!“

Výroky Blbé blondýny se zkrátka stávají stále známější. Byla Blbá blondýna i důvodem, že jste se ocitla v Praze?

Nepřehlédněte:  Rektor UK Tomáš Zima: Koronavirus je mediální pandemie!

Ne, bylo to celkem prostě: bývalý umělecký šéf Fidlovačky si mě u na JAMU vyhlédl a po absolvování jsem dostala nabídku tam jít hrát. Ještě hostuji v Divadle Komedie a zde v Hudebním divadle v Karlíně v muzikálu Addams Family.

Blbá blondýna už není v televizi, ale stále s ní živě v rámci pořadu Na stojáka a Komici s.r.o. vystupuji v klubech po celé ČR.

Asi logická otázka na Naši Prahu: Jak byste popsala pestrost a nabídku pražských divadel?

Myslím, že je přepestrá. Hodně se vyprofilovalo menších souborů a divadel, které se třeba věnují specifickým divadelním žánrům. Je dobré, že je z čeho vybírat.

Je toho až moc?

Myslím, že v Praze je předivadlováno. Vzpomínám si dokonce na nějakou statistiku, že v rámci
kontinentu je v Praze dokonce nejvíc divadel na počet obyvatel.

Jak to myslíte – že to je přes míru umělecky a kvalitativně, nebo ekonomicky?

Spíš ekonomicky. V umělecké kvalitě myslím je poměr pořád stejný. Buď někdo dělá něco jen pro výdělek a jen tak levou zadní, nebo tvoří s hlubším přesvědčením a potřebou někam směřovat.

Jestliže je tady v Praze nadbytek nabídky divadel, musí lidé přijet odjinud. Tím logicky tak plně nevyužívají nebo poetičněji řečeno „nezalévají divadelní zahrádku ve svém v okresním městě“.
Vím o lidech, kteří jezdí hodinu i víc do Prahy do divadla. Mají pražská divadla příliš velkou spádovost?

Ta spádovost nás myslím tady zachraňuje – tedy alespoň ta velká divadla. Ale přitom je zajímavé, že možná do Prahy lidé jezdí za něčím jiným, než my jezdíme s programem k nim. V dnešní době se už dojíždění tak dramaticky nebere. Když žijete na menším městě, kde kulturní vyžití moc není, tak dojet do velkého spádového města – i za kulturou, je přirozená věc.

Nepřehlédněte:  Zdeněk Troška: Tehdy mi prorokovali, že na Slunce, seno se nikdy nikdo dívat nebude!

Jestliže je v Praze „předivadlováno“, musí být tedy „konzument“ přesycený.

Podle mého názoru je pražský divák opravdu přesycený. Často mám pocit, že když přijde do divadla, tak je v něm televizní energie. Je pasivní. Jako by vyjadřoval spíše „tak mne bavte, když jsem si vás zaplatil. Dneska jsem si vybral vás!“ Nikomu to nezazlívám – protože halt se toho nabízí zde moc.

Na Fidlovačce hrajete řadu let. Toto divadlo podporované magistrátem, v lednu ústy své ředitelky Elišky Balzerové ohlásilo v souvislosti s tím, že jej kulturní komise rady magistrátu nadále nepodpořil grantem, na příští rok pravděpodobný konec. Má to co dělat s šíří kulturní nabídky divadel v Praze?

Jestli se ptáte, zda měla Fidlovačka problémy s poptávkou a návštěvností, tak ne. Naopak, poslední dva roky se Fidlovačka začala opravdu profilovat jako instituce, která hraje nejen české klasiky a to moderní formou. Ale vždy tak, že se nesnaží být lepší než tito klasici. Myslím, že dramaturgie na Fidlovačce je nyní celkem jedinečná.

Rozhodování o penězích na kulturu je složité a nikdy podle mne nebude takzvaně „spravedlivé“. Takový je život a nelze nikoho vinit za odlišný názor na uměleckou hodnotu.

Je těžké rozhodovat o finanční podpoře pro kulturní instituce?

Samozřejmě se jako herečka z Fidlovačky cítím ublíženě, že jsme grant nedostali, osobně nepovažuji za správný tah, že nedostane grant ani divadlo jako je Viola, nebo divadlo Komedie, které dělá často české premiéry polských současných dramatiků, což je ojedinělá dramaturgie. Ale rozhodování o penězích na kulturu je složité a nikdy podle mne nebude takzvaně „spravedlivé“. Takový je život a nelze nikoho vinit za odlišný názor na uměleckou hodnotu.

Co bude čekat Fidlovačku nyní?

Nepřehlédněte:  Starostka Prahy 2 Černochová: "Velmi mi chybí, že nemohu vidět rodiče"

Abychom nemuseli vracet grant z minulých let, tak do konce roku 2015 musíme připravit ještě dvě premiéry. Je samozřejmě velmi zvláštní pocit připravovat premiéru tam, kde víte, že koncem kalendářního roku pravděpodobně divadlo zavře. Chystáme Dohazovačku Thorntona Wildera (The Matchmaker), která byla předlohou slavné Hello Dolly. A samozřejmě bych si přála dostat geniální nápad, aby byla Fidlovačka zachráněna.

Jaké projekty chystáte projekty vy osobně? Před půl rokem jste vydala debutové CD Ukulala, kde jste autorkou hudby a všech textů kromě jednoho a dokonce muzikanty sama doprovázíte na ukulele. Na něj hrajete asi dva roky, byť sama říkáte, že ne moc dobře.

Sice už chystám písničky na své druhé autorské album, které chci letos vydat, ale k tomu prvnímu albu ještě dokončuji některé klipy – jeden sama animuji. No a ukulelí mám asi pět. Různých velikostí a tedy i barev zvuků. Mám tenorové ukulele, barytonové banjo ukulele, sopránové a koncertní a potom resofonické, které hraje nesmírně krásně a nahlas – jsem prostě taková sběratelka. U mne je ukulele prostě trošku postižení! Jsou opravdu krásná. Jen škoda, že na ně neumím hrát…

Medailonek
Iva Pazderková (1980) se narodila v Uherském Hradišti, ale od narození žila v Brně. Během studia na gymnáziu odjela na rok do USA, po dokončení vystudovala JAMU. Filmové role jí byly svěřeny ve snímcích Restart, Maharal, Pouta a ve snímku Tady hlídám já. Účinkovala také v seriálech Dokonalý svět, Cukrárna, 4 teens, Neviditelní, Nevinné lži, Život a doba soudce A. K. a Vraždy v kruhu.
Iva se věnuje i charitativním projektům na podporu seniorů, HIC pozitivní a postižených následky rakoviny prsu.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close