Rozhovory

Herec Jiří Lábus: Druhé stěhování po Praze bych nepřežil

Málokterý umělec je opravdovým pražským patriotem. O herci Jiřím Lábusovi (68) to ovšem lze tvrdit naprosto přesvědčivě, protože za celý svůj téměř sedmdesátiletý život bydlel jen ve dvou pražských částech, začínajících shodně na V – Vinohrady a Vršovice.

Vršovice jsou zlatý, řek´ tatínek. Možná totéž pravil před lety i váš otec, ale zmíněný výrok je názvem divadelní hry, ve které účinkujete. Navíc tematicky ve vršovickém divadle MANA…
Vršovice jsou již 27 let mým domovem, takže mi už také přirostly k srdci. A hra se tu skutečně odehrává. Děj je zasazen do období po druhé světové válce a dospělý svět viděný klukovskýma očima je zaplněn řadou figurek, které ve Vršovicích skutečně žily. Já ve hře hraji asi dvacet rolí – maminku, tatínka, učitelky, bratra, tedy snad všechny možné dospělé postavy, ale i jeho mladší sestru. A kolega je vypravěč, tedy onen chlapec.

Našel jste ve hře pasáže, které kopírovaly vaše dětství?
To ne, protože já jsem prožil dětství na Vinohradech. Až v době studií jsem dojížděl do vršovického gymnázia v Přípotoční. Bydleli jsme kousek od restaurace Demínka. Navíc maminka divadelního hrdiny se rozvedla a měla další dítě. To já takhle pestré dětství neměl, prožil jsem ho harmonicky. Co snad máme společného, že jsem byl jako on také trochu rošťák.

To jste asi byl, když jste v mládí vyhodil na prvomájový průvod z okna žehličku…
Pozor, to mně bylo asi pět let. Nevím, co mne to tenkrát napadlo. Kdybych to ale udělal o deset let později, tak už by to byl mnohem větší průšvih. Tenkrát se naštěstí nikomu nic nestalo. Ale žehlička bude asi mým osudem. Jako dvouletý jsem u babičky zvedl těžkou krejčovskou a udělal si kýlu. Takže jsem se zřejmě o pár let později chtěl svržením z okna takhle pomstít…

Nepřehlédněte:  Zpěvák Tomáš Ringel: S Evou Pilarovou odešlo něco velkého

Hru o Vršovicích hrajete jen s parťákem, hercem Luďkem Nešlehou. Už se stal obětí vašich pověstných recesí?
Na jevišti jsme jen my dva, takže na to není čas, aby se přihodil nějaký fórek. A jindy na to rovněž není čas, protože se vidíme jen během tohoto představení, protože já účinkuji asi v dalších 15 hrách v dalších divadlech.

To jste mě předběhl s odpovědí, měl jsem připravenou otázku, kde všude vás naši čtenáři mohou vidět.
Nejčastěji mne mohou vidět na ulici, jak chodím nakupovat (směje se). Pak v divadle Ypsilon, což je moje mateřská scéna, na které působím už 45 let. Zde hraji asi v 11 hrách, v divadle Kalich pak s Oldou Kaiserem v dalších třech a v divadle Viola mám dvě představení. Plus samozřejmě vršovické divadlo.

„Podle mne starší generace měly větší povědomí o věcech, souvislostech, zkrátka o celém světě.“


Kolikrát jste se v Praze stěhoval?
Jen po trase Vinohrady – Vršovice. Další stěhování bych nepřežil, bohatě mi to stačilo.

Jak se vám žije na desítce?
Musím říci, že dobře. Bydlím v ulici, kde je velké množství obchodů a kde všechno koupím během krátké chvíle. Pro mne je to z časových důvodů úplně ideální. Nemusím nikam chodit ani jezdit, navíc nevlastním auto. Jsem tu velice spokojený. Nedávno udělali v Moskevské ulici pěší zónu, což je také dobré, že se trochu omezil automobilový provoz.

Je něco, co vás na současné Praze rozčiluje?
Stavební práce na stejném místě. Tady dělali napřed koleje, pak kanalizaci a za rok tu byli se sbíječkami znovu. Nepochopím, proč se to neudělá všechno na jednou?! A není to jen celopražský problém, že se naráz rozkopá velké množství kanalizací, kolejí a dalších a nastávají pak velké zmatky po celém městě. Dost jezdím s divadlem po celé republice a není snad jediná silnice, která by nebyla rozkopaná. Dost se to podle mne zanedbalo.
A také nepochopím, proč se dálnice opravují tak dlouho. Jednou jsem poslouchal v televizi rozhovor s člověkem přes dálnice a ptali se ho, proč se u nás silnice neopravují v noci jako v Německu. Jeho odpověď mne skutečně rozesmála – že to prý nejde, protože by to v noci rozptylovalo řidiče… To jsou velké nehoráznosti, které se tady dějí, a někdo z toho má velké prachy…

Nepřehlédněte:  Zpěvačka Debbi: Prahu bych už za Německo nevyměnila!

Nemáte auto. Jezdíte tedy MHD, máte zakoupený celoroční kupon?
Nemám, jsem penzista a mám všechno zadarmo (směje se).

Do čeho tedy ušetřené peníze za jízdné vkládáte?
Do knih. Mám doma celou stěnu plnou knížek, další knihovna je v ložnici a knížky se mi už vrší jako malé mrakodrapy také u postele. A rovnou říkám, že jinak v mém bytě není co ukrást. Nemám ani počítač, jen starší televizi.

Kolik knih odhadem vlastníte?
Nevím, nikdy jsem je nepočítal. Ale asi to půjde do tisíců.

Co máte aktuálně rozečteno?
Teď jsem dočetl krásný psychologický thriller, poslední stránky byly velice dojemné. Jmenuje se to Chlapec v parku a knihu napsal A. J. Grayson. A jediný způsob, jak tento příběh můžete prožít, je přečíst si knížku nebo si ji poslechnout jako audioknihu, pokud ji někdy někdo namluví. Tohle se totiž nedá zfilmovat…

Všechno se dá zfilmovat. Proč ne právě tahle kniha?
A to vám neřeknu, musíte si ji přečíst. (úsměv)

Tak dobře. Otočme pomyslný list rozhovoru – prý si rád vaříte, a to i pro ostatní?
Pro ostatní jsem hlavně vaříval, když ještě žila Jaruš Hanušová (televizní manželka Jiřího Lábuse ze seriálu Možná přijde i kouzelník – pozn. red.). To jsem 25. prosince pořádal povánoční večeře. Teď vařím, jen když mám náladu. Dříve jsem se dělal i se zvěřinou. Moje matka byla skvělá kuchařka, hodně jsem toho od ní odkoukal.

Nevadí vám líto, že s vámi a vaším bratrem, který má tři dcery, vymírá rod Lábusů?
Ne, já jsem sobec (úsměv). Je mi to jedno.

Říkáte o sobě, že jste Evropan. Jak vidíte situaci u nás doma a ve světě?
Podle mne by bylo hrozné, pokud bychom vystoupili z Evropské unie, doslova katastrofa. A to, i když některé věci, které Evropská unie dělá, jsou nesmyslné, nebo se zabývá v podstatě blbostmi. Ale pořád je to celek a pro nás, jako malou zemi, je důležité být pod něčím velkým. Evropská unie nám navíc poskytuje určité finanční prostředky a bez nich nevím, jak by to u nás vypadalo. Jestli by byly peníze na dálnice a úpravy měst a na další věci.

Nepřehlédněte:  Věštec Bradley: Třetina podnikatelů u nás skončí!

Máte strach z budoucnosti?
Budoucnost nebude jednoduchá a nezávidím ji našim dětem či vnukům a pravnukům. Svět je moc hektický, vytrácí se lidská komunikace i přemýšlení. Sedíte v restauraci a lidé místo toho, aby si povídali, koukají do mobilů. To je velice smutné. Technika je samozřejmě dobrá, ale jen do určité míry. Také mám pocit, což člověk pocítí na jevišti, že starší generace měly větší povědomí o věcech, souvislostech, zkrátka o celém světě. Poznám to podle toho, jak lidé (ne)reagují na některé pasáže ve hrách. Myslím si, že mladí lidé dříve věděli víc než dnes. Dneska zřejmě spoléhají na to, že všechno vygooglují, ale v hlavě znalosti nemají. Je potřeba jim je tam nacpat, protože jinak svět spěje tam, kam nikdo asi nechtěl.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close