Rozhovory
Nejnovější

HANA GREGOROVÁ: Exkluzivní a neobyčejně upřímný rozhovor!

Herečka Hana Gregorová neměla v posledních letech o pozornost médií rozhodně nouzi. Bohužel, jak sama říká, především těch bulvárních a aniž o to často sama stála. Poté, co opustila původní divadelní scénu, se opět věnuje jiné, která se jmenuje Divadélko Radka Brzobohatého. Právě o divadle, rolích, koronavirové době, svém manželovi i novém psím společníkovi se pro Zulice.cz velmi upřímně rozpovídala.

Hanko, jak s vámi zamávala koronavirová situace?

Těžko říct, jestli zamávala. Byl to takový nucený odpočinek, který se částečně hodil, ale vadil mi ten strach, který se nám denně snažili servírovat ze všech stran. Já jsem od začátku sledovala jenom doktorku Pekovou, která mi přijde mimořádně erudovaná a pragmatická a nepodléhala jsem panice. Od momentu, kdy jsem kdysi viděla film Vrtěti psem, jsem k informacím z některých médií imunní. Bohužel, pořád jsou lidi, kterým stačí přečíst si titulek a mají hotový názor.

Jak pandemie poznamenala Divadélko Radka Brzobohatého, kde působíte jako režisérka, herečka a dramaturgyně?

V divadle jsme přišli o několik představení a zájezdů, ale díky bohu se situace už zklidňuje a my začínáme hrát a jezdit. Moc se těšíme za diváky, však oni nám taky píší, že se těší na nás. Co víc si přát?

Hana Gregorová se svým psím společníkem Ferkem. Foto: Archiv HG
Hana Gregorová se svým psím společníkem Ferkem. Foto: archiv HG

Co jste dělala v době, kdy se nedalo zkoušet ani hrát?

Chodila jsem téměř denně do divadla, šila některé věci do Cyrana, nové krásné premiéry, která bude 16. a 17. září, jako jsou jednodušší kostýmy, ale i oponu a podobně… Taky jsem to tam celé vygruntovala, vydezinfikovala, abychom se vrátili do čistého. Já nejsem typ, který miluje nicnedělání.

Hrát jste pro třeba omezený počet diváků nezačali, proč?

Ve strašnickém divadle máme cca 200 míst, nemáme žádné dotace, takže při předepsaných rozestupech, které byly nařízeny (podle mne bez rozumného uvážení), bychom mohli hrát tak maximálně pro padesát lidí. A to nejenom, že by to nebylo příjemné jak pro herce, tak pro diváky, ale nevydělali bychom ani na slanou vodu!

Konečně jste teď začali zkoušet již zmíněné představení Cyrano. O čem je a na koho se diváci mohou těšit?

My jsme nezačali, my pokračujeme. Začali jsme zkoušet v únoru, premiéra měla být 21.dubna a do toho „přijel“ nějaký pan covid-19 a všechno se zastavilo. Takže teď intenzivně pokračujeme a všichni si to moc užíváme. Je to nádherná hra, kterou napsal slovenský, vlastně československý dramatik Ľubomír Feldek a náš Ondrejko (Gregor Brzobohatý) to přenádherně zhudebnil. Takže není to muzikál, ale krásná a vtipná hra s hudbou a písněmi. A kdo že tam všechno bude? Tak David Gránský, Evička Burešová, Mirek Šimůnek, Vojta Efler a všichni ostatní si to náramně užívají. Myslím si, že když se to povede, a ono se to musí povést, diváci budou nadšeni. To bude naše největší odměna.

Nepřehlédněte:  Eva Hrušková: Když situace není k smíchu, tak se aspoň nemračím!
Hana Gregorová s částí svého ansámblu v Divadélku Radka Brzobohatého.
Foto: Jaroslav Hauer

Jak moc složité, a i finančně, je nazkoušet představení, které jako příběh není soudobé, ale obsahuje scénu, kostýmy… 

Léta spolupracuji jenom s Josefem Jelínkem, renomovaným scénickým a kostýmním výtvarníkem, který je nejenom můj spolužák z vysoké školy, ale stal se i našim rodinným přítelem. Dokonce, když jsem přijela žít do Prahy, tak nám párkrát hlídal i malého Ondru, takže Pepíček je záruka, že výtvarná stránka představení bude nádherná. Já se musím postarat o to, aby režijní a herecká stránka byla stejně dobrá, ale s tím materiálem, co máme, všichni herci jsou šikovní a baví je to, to není tak těžké. Investice jsou velké, ale stojí to za to.

Máte ve svém souboru zajímavá a zvučná jména, lidi ze seriálů, z televize – Evu Burešovou, Davida Gránského, Vojtu Eflera, Mirka Šimůnka. Nepozorujete u někoho, že by měl třeba občas „hvězdné manýry“? 

Nikdo. David je velice pracovitý a pokorný k řemeslu, to samé Evička, Mirek, Vojta, Irenka Máchová, vlastně všichni. U nás se manýry prostě nenosí a mohu říct, že máme opravdu velká – televizní, filmová, divadelní a hlavně oblíbená – jména.

Své herce si vychováváte sami. Může se i z dobrého neherce stát opravdu dobrý profesionál?

Jak říkal můj manžel Radek, ke každé profesi patří pokora, ale k herectví obzvlášť. A když bude mít talent a naslouchat zkušenějším kolegům, klidně může být slušným hercem.

Jak je to dlouho, co jste s manželem Radoslavem Brzobohatým zakládali původní divadlo?

Ano, založila jsem to kvůli Radkovi v roce 2004, jinak bych do toho nikdy nešla. Ale když musel odejít z Vinohradského divadla a nehrál, viděla jsem, jak ho to ničí. U něj byla ta potřeba hrát jako diagnóza. Tak jsem se pustila do toho, i když mě všichni odrazovali, že to nepůjde. Nakonec to šlo… Ale po jeho smrti to už nebylo ono. Ten hlavní motiv, můj muž, proč jsem to všechno dělala, už tam nebyl. Neměla jsem potřebu někomu dokazovat, že umím vést divadlo, být manažer, fungovat i bez dotací a podobně…

Z kostýmové zkoušky představení Cyrano, které má premiéru v září. Foto: Jaroslav Hauer

Byl váš Radek muž činu, nebo jste to spíš byla vy, která ho musela popostrkávat?

Byl muž činu, co se týče života, ale nebyl typ na podnikání. Ve všem mě však podporoval a stál za mnou. A hlavně dokázal jednou větou vrátit na zem, třeba když se nějaký herec v divadle začal chovat nafoukaně a neprofesionálně.

Jaký byl pan Brzobohatý v soukromí?

Byl to hlavně chlap! Chlap s valašským srdcem a křehkou duší. Gentleman, kterého ženy milovaly a on miloval život. Se vším, co přináší, i tím negativním. Byl introvert, musela jsem z něj vždy dolovat, když ho něco trápilo, ale stálo to za to. Je nádherný pocit být milována takovým mužem, jakým byl Radek. Ne, že by mi každý den vyznával lásku, to bych ani nechtěla. Jeho největší vyznání bylo: “Haninko, já bych bez tebe umřel“.

Nepřehlédněte:  Jan Čenský: Na Petřín mám romantické vzpomínky!

Sledujete s ním pořady, když běží v televizi?

Sleduji a pokrok je, že už u toho nebrečím, ale usmívám se. Vracejí se mi všechny vzpomínky, rekapituluji a těší mě, že ho vlastně můžu mít takhle nablízku.

I po svém odchodu je Radek Brzobohatý v dobré společnosti, na Vyšehradském hřbitově, na Slavíně. Chodíte se s ním třeba radit, nebo to berete tak, že je stále kdesi kolem vás?

Radit ani ne, jenom si tak poklábosit. A že mě i moje děti hlídá, o to jsem přesvědčena. Věřím, že je něco mezi nebem a zemí, něco, co neumíme popsat, ale je. Párkrát jsem se o tom přesvědčila, ale nechám si to pro sebe….

Měl váš manžel nějaké trefné a opravdu zásadní rčení, motto, kterým se řídil?

Měl. S prominutím…“Jen se neposrat“. A to platí pořád. Ani ze sebe, ani z ničeho a ani z nikoho jiného.

Hana Gregorová ve hrách, které režíruje, také sama hraje. Foto: Jaroslav Hauer

Radek Brzobohatý také nebyl žádný suchar. Jaký měl vztah k humoru?

Nebyl žádný Louis de Funes, ale uměl být vtipný! Hlavně, když si dal dvojčičku vínka. A občas se dokázal odbourat i na jevišti.

Sama jste herečka, máte dvě, dnes už dospělé děti, ale jak jste zvládala tehdy profesi, domácnost a děti? Dnes když některé herečky mají jedno dvě děti, tak říkají, jak nestíhají...

Když jsme se s Radkem vzali a měli jsme malé děti, tak bylo pro mě samozřejmostí, že budu doma a budu se starat o rodinu. Nesnesla bych třeba totiž to, aby moje dítě hlídal někdo cizí. Radek nás zvládl zabezpečit poměrně nadstandardně, takže já jsem považovala za samozřejmé, že vytvořím domácí zázemí. Pro mě bylo vždy důležitější soukromí a rodina. Být s dětmi mě spíš nabíjelo, než unavovalo. Já je pořád objímala, užívala jsem si tu lásku a rodinný život. To, že jsem tolik nehrála, mi vůbec netrhalo žíly, nejsem typ herečky, která když nehraje, jako kdyby nebyla. Miluji divadlo, ale prožít dětství s rodinou, kde se láska dala krájet, je víc než jakákoliv úžasná role. A děti to potom prý rodičům vrátí…Tak uvidíme. (smích)

Vy jste ženská, která se nebojí práce – stoupne si k dřezu a myje nádobí, uklízí, peče, vaří, ušije si i oponu do divadla. To by do vás málokdo řekl.

Nepřehlédněte:  Kristian Kodet: Za život jsem měl přes 20 domů!

Jak říkáme na Slovensku – “do voza aj do koča“. Nemám problém umýt v divadle záchody, uklidit, vyprat kostýmy a doma jsem nikdy neměla hospodyni. Na okna si občas někoho zavolám, ale pak stejně vidím, že bych to udělala líp.

Taky jste opustila původní scénu, ale některé záležitosti se stále řeší. Nicméně, co bylo tím rozhodnutím, že jste kývla a šla s Álou Šebkovou do projektu nové divadelní společnosti?

Odstoupila jsem zařízené prostory, a protože se to pořád řeší, nechci o tom mluvit. Ale právě proto, že už nemusím mít na starosti ekonomickou a organizační práci divadla, jenom hraní a režii, byla to pro mě příjemná nabídka. S Alenkou jsem se znala dříve, spolupracovaly jsme dlouho, tak jsem věděla, že to bude fungovat. Já nejsem typ důchodkyně, která by seděla doma a třeba pletla. Mě baví moje práce.

Doby dávno minulé – Hana Gregorová s manželem Radkem, dcerou Rolou a synem Ondřejem.
Foto: Archiv HG

Hrajete hlavně komedie. Nikdy jste nepřemýšlela nad dramaty?

Dramata si může dovolit hrát státem dotované divadlo. Lidé se chtějí v divadle pobavit, zasmát, ne odcházet s hlavou plnou depresí. Život kolem nás je občas dost depresivní, divadlo jim má pomáhat občas na ty problémy zapomenout.

Měla jste nějaké vzory, naše, slovenské, zahraniční?

Neměla. Já jsem jenom vždy obdivovala všechny ty bardy, které jsem měla tu čest vidět v divadle, nebo i třeba hrát vedle nich na jevišti, ve filmu a televizi. Karol Machata, Ctibor Filčík, Ferko Zvarík, Gustáv Valach, Mária Kráľovičová, Milka Vášaryová, Dačka Turzonovová… Za to jsem osudu vděčná.

Bylo vám spíš vždy bližší jeviště, nebo kamera?

Divadlo, protože divadlo je grunt.

Je nějaká role nebo postava, po které byste třeba ne vyloženě toužila, ale bavila by vás si ji zahrát?

Nemám tyhle touhy, beru život tak, jak přichází.

Za chvíli máme léto, jak ho hodláte strávit?

Budeme už i hrát na letní scéně, což se teď řeší. Pak nějaký čas na chatě u vody a možná na pár dní pojedu do Bratislavy.

Pořídila jste si nového člena domácnosti, pejska. Neříkala jste původně, že už ne?

Říkala, protože už jsem stará, tak aby mně ten pejsek nepřežil a netesknil za mnou. Ale celý život jsme s Radkem měli psy, takže jsem šťastná, že mám Ferka. Je to biewer, malá chlupatá koule a je to radost. Jen se nedá vypnout (smích)

Takže o zábavu máte postaráno a štěňátko vám rozsvítilo život?

Každý den a jsem moc ráda, že jsem se tak rozhodla. S ním se člověk nenudí, a když má třeba nějaký splín, rychle odezní. Je s ním neskutečná legrace…

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close