Rozhovory

Eva Hrušková: Když situace není k smíchu, tak se aspoň nemračím!

Příští rok to bude dvacet let, kdy se stala životní partnerkou jednoho z nejznámějších českých herců a dabérů, velkého elegána a gentlemana. Jaké je jejich manželství, hádají se někdy? Jaké je to hrát pro dětské publikum a jakou knihu nyní vydává? Na to nám první československá Popelka, herečka Eva Hrušková odpověděla.

Paní Evo, jak je to dlouho, kdy jste se poznali s vaším manželem Janem Přeučilem?

Od vidění jsme se znali hodně let, občas jsme se potkali na natáčení v rozhlase nebo v televizi, ale to jsme po sobě nekoukli ani očkem. Honzík měl Štěpánku a ani mě tím pádem nezajímal. Věnovala jsem se své rodině. Blíže jsme se poznali před dvaceti lety, kdy jsme začali zkoušek pohádku o Šípkové Růžence a zjistili jsme, že si v mnoha věcech rozumíme a pro mne byl nejdůležitější poznatek, že je Honzík úplně jiný než jak vypadá  a chová se před lidmi.

Vzpomenete si na to, když vám Jan poprvé vyznal lásku?

Ono to ani nebylo slovy – ale měla jsem velký kašel a on mi uvařil bylinkový čaj s medem a ještě ho zamíchal. 

Než jste se blíže poznali, tak jste si oba prošli složitým obdobím. Považujete to za výhodu pro váš současný vztah?

Rozhodně si současného vztahu a celé situace kolem vážíme víc než kdyby přišla bez obětí. A také je důležité to, že jsme se poznali už ve více než dospělém věku. A mohli jsme se rozhodnout, jestli s tím druhým chceme být, jestli to bude lepší než nějaká pohodlná samota. Jsem ráda, že se pro náš vztah rozhodl hlavně Honzík, protože já mám tři sny… a on nemohl se stoprocentní jistotou vědět, jestli všechno klapne.

S manželem Janem Přeučilem se léta věnují představením pro děti. Foto: Archiv E. Hruškové

Čím vás manžel dokáže hodně potěšit? 

Vlastně vším. Hlavně tím, že zůstává zdráv a baví ho život se mnou. Že se rád usmívá a není prudič. (smích)

A čím naopak třeba i „vytočit“?

Ale to je známá věc, přeci tím, že pouští vodu. Ale to by chtělo bližší vysvětlení. Aleš Cibulka už si z toho dělá legraci, že určitě vymyslím holení bez vody a svícení bez elektrického poudu. (smích)

Nepřehlédněte:  Zdeněk Troška: Tehdy mi prorokovali, že na Slunce, seno se nikdy nikdo dívat nebude!

Vy jste manželství, kde křik, hádky nemají místo. Byl vůbec někdy nějaký konflikt, nebo větší výměna názorů?

Konflikt nebyl, jen občas dohady na jevišti, ale to není osobní, to jsou profesionální poznámky. Ale kdo jsem já, abych Jana Přeučila učila hrát divadlo?!

Vy se spolu i hodně nasmějete, jaký typ humoru máte rádi?

Smějeme se rádi. A když není situace k smíchu, tak se alespoň nemračíme. To, co člověk vysílá do světa, to se mu vrací. A nám se naštěstí vracejí úsměvy. 

Když jí bylo 17, zahrála si svou nejslavnější roli Popelku. Foto: Archiv filmu

Mám pocit, že Jan Přeučil je ten umělec a bohém a vy jste ta umělkyně, ale manažerka?!

No jasně. Honzík je opravdu umělec a já nechci, aby musel řešit formality. Naštěstí si ve všem stačíme a nepotřebujeme agentury a další organizátory. Ti občas nemají dobrou pověst a pár našich kolegů jim naletělo. I my kdysi. Teď už ne, teď jsme opravdu svobodní. 

Jste známí tím, že jste vždy skvěle oblečeni a sladěni. Lze tady použít rčení: Za vším hledej ženu?

Honzík se rád obléká a já ráda ladím. I raději oblékám jeho než sebe, víc mne to baví. Naštěstí máme stylistku Kláru Klempířovou, která nám nenápadně poradí. Nepůjčujeme si žádné modely nebo podobně, vše je naše. Honzík má svého skvělého krejčího Jaroslava Mejtu ze Zlína a já mám zase oblíbené dvě značky dámské módy, které k tomu ladí. V našem věku už nemůžeme nic přehánět. 

Máte tři už dospělé syny. Je něco, co jste jim celý život vštěpovala pro další život?

Já myslím, že výchova je příklad. Žádné poučky by nefungovaly, když by se člověk chovat jinak. Tak tedy – dělej to, co tě baví tím nejlepším způsobem.  

Jaký vztah s nimi má a měl hlavně na začátku Jan Přeučil, přeci jen vstoupil do rodiny jako zralý muž?

Kluci jsou skvělí a Honzík je vzal pod svá křídla v dost nelehké době. Já můžu jenom děkovat někam nahoru, že se mají tak rádi. 

Nepřehlédněte:  Rektor ČVUT Vojtěch Petráček: Druhá vlna koronaviru může přijít už koncem srpna

Žijete v Praze, ač rodilá Pražačka nejste. Čím vás hlavní město okouzluje a možná stále překvapuje?

Prahu mám moc ráda. Je tu historie na každém kroku. Ráda si prohlížím fotografie kdysi a nyní. To je úžasné. Chodím na vycházku s www.prahaneznama.cz a s příjemnými a vzdělanými průvodci se dovídám další zajímavosti o Praze. Zkuste to také někdy. Jednou jsme byli na vycházce po sídlišti Zelená Liška, kde se odehrávaly dramatické události květnových dnů 1945 a byla s námi paní, která v té době chodila do školy a vyučování měli třeba v parku nebo na hřbitově, protože školu jim obsadili vojáci SS.

S nejstarším synem, hercem Zdeňkem Rohlíčkem. Archiv E. Hruškové.

Hrajete především pro děti, což je specifické publikum. Překvapilo vás někdy něco tak, že na to nezapomenete?

Jednou se mi zdálo, že chlapeček v první řadě vedle paní učitelky není úplně při věci, koukal na strop, nějak ho to nebavilo. Když děti přebíraly hrášek za Popelku, šla jsem za ním, ať to zkusí. A paní učitelka vzala jeho ručku do své a řekla: Péťo, cítíš? To je hrášek… Chlapeček byl slepý a já měla hodně práce, aby si slzy zůstaly v očích.

Hrajete pohádky i pro dospělé?

Nějaká úprava dramaturgie?Naše texty jsou od dobrých autorů a jako takové se hodí pro celou rodinu. Takže hrajeme pro děti ve školkách školách, i pro seniory. Všichni si to užívají, každý jinak. Asi jako když se vy podíváte na krtečka.

Nemáte pocit, že s dnešními dětmi ovlivněnými počítači, střílečkami atd.. byste spíš měli hrát horory, akčňáky a trochu „masakrální“ představení? 

Hrajeme to, co se líbí i nám, na horror se mohu podívat v televizi (zřídka, skončila jsem u psycha), ale hrát chci to, čemu věřím, že je pro diváky velké i malé – přínosem. 

Paní Evo, jak vás doba koronavirová doba ovlivnila, vaši práci a život?

Práci absolutně. Jako všechny kolegy. Nehrajeme. Ale přes léto jsme zjistili s potěšením, že lidé hodně chodili na kulturní akce, že se nechtějí umění vzdát, i když teď jsme opravdu někde na konci potravního řetězce. Jak víme: Kultura je drahá, ale nekulturnost ještě dražší. 

Nepřehlédněte:  Starostka Prahy 2 Černochová: "Velmi mi chybí, že nemohu vidět rodiče"
S Janek Přeučilem jsou spolu skoro dvacet let. Foto: Archiv E. Hruškové

Co pořadatelé, jsou vstřícní a snaží se i oni hledat nové termíny, cesty, nebo je to spíš tak, že jsou situací otráveni?

Nejsou otrávení, spíš zaskočení, stejně jako my. Snažíme se spolu hledat nové termíny. A doufám, že nastane doba, která se alespoň trochu přiblíží normálu.

Vy jste prý s manželem najeli na jakousi dietu. V čem spočívá a jaké má výsledky?

Až budou výsledky viditelnější, rádi zveřejníme. Ale je to bomba. Mám totiž nevlastní dceru, která je skvělá nutriční koučka – a to tak, že opravdu jsme ve spojení každý den a ona hlídá a hodnotí. Moc nás to baví!

Jaký filmový či televizní žánr je vám blízký?

Já mám ráda DOBRÉ seriály, např. Koruna, Wanted, Unbelievble, Unorthodox… Honzík má rád historické dokumenty nebo biografie.

Jaký druh literatury je vám blízký?

Literatura jako taková. Čtu romány, detektivky, autobiografie, básně, opravdu všechno. My jsme s Honzíkem tvářemi Nakladatelství Alpress a ti vydávají skvělé knihy – přečtu skoro všechny – od historických románů po thrillery.

Jste také autorkou nové knihy – Motivačního diáře Evy Hruškové. Je asi převážně pro ženy. Čím je zajímavý a kým se mohou čtenářky nechat inspirovat (nejen) v roce 2021?

S mými oblíbenými kolegyněmi, jako například Zlatou Adamovskou, Petrou Černockou, Hankou Křížkovou, marmeládovou královnou Blankou Milfaitovou, první dámou etikety Evou Filipovou a dalšími skvělými ženami – na každý měsíc jednou – jsme otevřely své truhly s tajemstvími a podělily se o ně se čtenářkami. Proto Motivační diář. Každá se ráda dozví, jak něco dělat jinak nebo lépe, nebo se utvrdí v tom, že je skvělá. A každá žena je skvělá, ne? 

Co by mělo být hlavní motivací v životě pro každého z nás?

Být rád s tím, co máme. To je asi největší štěstí, být spokojený tak, jak jsem. Mohu hledat další cesty a být ještě lepší, ale ne pro sebe, pro druhé, abych mohla více rozdávat – úsměv, svoji práci, inspiraci.

Máte nějaké oblíbené motto?

Úsměvem proti zlobě, inteligencí proti tuposti. A když to nefunguje? Tak mi taky můžou… (smích)

Eva Hrušková vydává Motivační diář plný zajímavých motivací
od svých kolegyň. Foto: Allpress
Tagy
Pokračovat ve čtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close