Rozhovory
Nejnovější

Julián Záhorovský: Zjistil jsem, že nejsem až tak levej!

Pochází z východočeských Pardubic. V roce 2004 se přihlásil do pěvecké soutěže Česko hledá Superstar a probojoval se až do finále. Umístil se na 6. místě. Na chvíli se ztratit z mediálního dohledu, aby se zase objevil. Nějakou dobu pracoval i pro státní podnik. Co dnes dělá, jak se má a co chystá zpěvák a muzikant Julián Záhorovský?

Juliáne, už je to 16 let, co se odehrála v Česku vůbec první Super Star, kde jste se umístil ve finále. Změnilo se hodně věcí za tu dobu u vás?

Ano, určitě ano. Tehdy mi bylo 18 a teď 35. Dostudoval jsem střední a vysokou. Napsal pár písní, objel x krát republiku, vydal pár desek a snad teda už i trochu zmoudřel. Ale doufám, že víc toho mám ještě před sebou.

Bylo to pro vás tehdy hodně velké zklamání, když jste zrovna vy nevyhrál? 

To nebylo, pro mě byla účast ve finále a umístění z několika tisíc lidí ve finálové desítce už vítězství. Já ani nevěděl, co je to za soutěž, když jsem se tam hlásil. Prostě jsem jen chtěl vědět od odborné poroty, zda něco ve mně je nebo ne. Popravdě kdybych věděl, že tam bude i hvězdná pěchota, tak bych tam radši nešel.

Julián Záhorovský před 16 lety a dnes. Foto. Archiv J. Záhorovského.

Vídáte se dodnes s někým z finalistů?

Velmi málo. Spíše ne. Přece jen jsem už každý někde jinde. Nedávno jsme ale udělali sraz, kde jsme se sešli skoro všichni včetně režiséra, poroty a zbytku štábu. Bylo to moc fajn.

Co se dělo po natáčení? Byly to pařby nebo jste spolu ani moc času netrávili?

Nic moc nebylo, protože jsme byli docela unavení. Vezměte si, že když vy jste viděli ten živý přenos v neděli večer poprvé, tak my ho jeli za ten víkend asi už po páté. Nezdá se to, ale náročné to je. Člověk to ale samozřejmě lépe snášel, když byl mladší.

Nepřehlédněte:  GABRIELA GUNČÍKOVÁ: Stále nejsem smířená s tím, že tu Karel Gott už není!

Vy, i když jste na čas zmizel z očí nebo mediálního zájmu, jste se muzice věnovat nepřestal. Co jste dělal? 

Dělal jsem to, co mám vystudované – PR a komunikaci, jako například tiskový mluvčí a do toho hrál v kapele Sabrage. Nechtěli jsme to hnát přes moje jméno a vyšlapávali si cestu od začátku. Časem to neslo ovoce v podobě předskokanů velkých kapel jako například Chinaski, NO Name. Naše píseň Skrytý city se stala titulní písní nejnavštěvovanějšího českého filmu za rok 2018 Po čem muži touží. Zahráli jsme si i na největších festivalech v ČR jako České hrady, Létofest nebo Rock for people.

Julián rád vloni podpořil s herečkami Reginou Řandovou a Kateřinou Pechovou charitativní pečení pro Potravinovou banku. Foto: Jaroslav Hauer

Jednu dobu jste pracoval i jako PR manažer České pošty. Jaká to byla zkušenost? 

Manažer je silné slovo. Ale v komunikaci České pošty ano. Zkušenost dobrá. Setkal jsem se se skvělými lidmi, se kterými jsem v kontaktu do teď.

Všichni známe Českou poštu jako ten „moloch“, kde to nějak funguje a stále to není ono. Jak to ve skutečnosti je? – To zákulisí? 

Musím říci, že pošta je plná srdcařů, bez kterých by pošta úplně padla. Samozřejmě je tam i určitá podfinancovanost, která s sebou nese to, že se tam objeví lidé, kteří svou práci neodvedou dobře a hodí to špatné světlo na všechny ostatní. Já ale osobně s poštou neměl nikdy problém a když mi balíček nepřišel jeden den, tak jsem si prostě počkal do druhého dne, nebo si tam pro něj prostě zašel.

Čemu jste se věnoval poslední roky a čemu se profesně věnujete dnes?

Pořád se profesně pohyboval v komunikaci, snažil jsem se posouvat dál, i když někdy metodou pokus a omyl, a učil se nové věci. Dnes se věnuji všemu – od kopání díry na kolotoč až po zkompletování školního newsletteru pro rodiče, ale na to se asi budete ještě ptát co?

Nepřehlédněte:  Mariana Prachařová: Snažím se lidi bavit i motivovat

Přesídlil jste z východních Čech do Prahy, jaké to mělo důvody?

Nejprve přesídlil za studiem a prací z Pardubic do Prahy, a po asi 10 letech jsem se vrátil zpět a teď přesídlil za Beroun.

Julián Záhorovský se svou kapelou Sabrage. Foto: Archiv J. Záhorovského

Co vy a vaše kapela Sabrage?

Nějak se to stíhat prostě muselo a musí.

Jak to vypadá s koncerty a dalšími projekty?

Letos jsme toho moc díky covidu neodehráli, ovšem ty koncerty, které jsme hráli, byly super. Lidem živé hraní chybělo a chybí a když s vámi zpívá skoro celé náměstí a svítí u toho jen mobily, je paráda. Za to moc v téhle době děkujeme. To je to, proč člověk dělá hudbu.

Točíte desku – o čem a kdy bude?

Ano točím. Nemá nosné téma, ale motá se to kolem vztahů a klasického života. Pro mě je důležité, že si vše píšu sám, hudbu i text. Na své první desce, která vyšla v roce 2005, jsem taky měl pár svých písniček, ale většinu dodali různí autoři. V kapele Sabrage šlo vždy, nebo skoro vždy (když jsem odmítl couvnout), o kompromis mezi čtyřmi lidmi, a tak je to samozřejmě správně.

A jak je to aktuálně, děláte to jen podle sebe?

Nějak tak. Řekl jsem si prostě, že si chci natočit prostě vše podle sebe, jak to cítím. Původně jsem myslel, že vyjde teď na podzim, ale vstoupil do toho covid, producent byl v létě pryč, tak jsem to přeložil až na leden-únor. Přesně stanovené datum nemám, i když to je asi chyba.

Nějací hosté na ni také budou?

Ano budou, ale nerad bych teď nějaké prozrazoval dopředu, protože o některých ještě jednám, někoho jsem ještě neoslovil. Ale určitě tam bude i jedna písničkářka ze Slovenska, v Čechách známá ze spolupráce s Xindlem X. Z desky už vyšel i první singl Umřu s tebou, kde se mnou zpívá Lucka Vondráčková.

Nepřehlédněte:  Rektor ČVUT Vojtěch Petráček: Druhá vlna koronaviru může přijít už koncem srpna
Julián s přítelkyní Bárou rád podniká výlety. Foto: Archiv J. Záhorovského

Vaše přítelkyně má soukromou školu, zapojil jste se i vy. Baví vás to?

Ano má, má dokonce i školku. Nechápu do teď, že se jí to všechno podařilo vybudovat. Nějak zlehka jsem se i zapojil. Po letech strávených jen po kancelářích, je to příjemná změna. Zjistil jsem, že nejsem zase až tak levej, jak jsem si o sobě myslel. (smích)

Kde se Julián Záhorovský vidí za deset let?

Rád by byl hlavně zdravý a měl úsměv na rtech. Kolem sebe rodinu a blízké. O víc v tom životě ani nejde.

Máte nějaká nesplněná, ale nikoli nesplnitelná přání?

Nejdůležitější je, alespoň za mě, žít teď, zítra být totiž žádné nemusí, a proto si nedávám nesplnitelné sny, jako třeba let do kosmu nebo helikoptéru na zahradě. Musím říct, že pomalu se mi plní. Člověk by měl mít v hlavě nějakou cestu, kam jde a čeho by chtěl dosáhnout a ono se to časem začne plnit. Hlavně moc nevybočovat z cesty. To se pak ta energie tříští. Nebudu je ovšem teď prozrazovat. Potkejme se za 40 let a řekněme si, co se nám povedlo a na co ještě čekáme. Co vy na to?

Před časem natočil s Luckou Vondráčkovou klip k písničce Umřu s tebou. Zdroj: YoutTube
Tagy
Pokračovat ve čtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close