Rozhovory

Michaela Dolinová: Sněhánky mám jako vlajkovou loď!

Řadu let ji diváci vídali na televizní obrazovce. Proslavila se i svým milým „přeřekem“ sněhánky, které se ujaly. Dnes se věnuje hlavně herecké i kantorské profesi a také divadelním představením pro děti. Jak se dnes Michaele Dolinové daří a jak ji zasáhla koronavirová doba? Na to jsme se jí zeptali.

Míšo, jak se momentálně daří?

Snažím si celou situaci nepřipouštět. Kromě toho, že nosím roušku a nelíbám se s kamarády na potkání, se tvářím a konám, jako by se nic nedělo. A jelikož jsem v jádru pozitivní, říkám, že dobře. 

Jak jste přečkala jarní covidovou dobu?

Nemožnost divadelně pracovat nás zasáhla. To je jako zastavit se uprostřed běhu. To, že jsme zkoušeli novou komedii Záskok za Sissi, nás moc nezachránilo, protože, když víte, že ji nemůžete odehrát, bere vám to vítr z plachet. Každý potřebuje vidět cíl a nám se ztratil. Takže zkoušení se zakonzervovalo. Režisér nás prosil, ať si  pěkně uzamkneme v mozku vše, co jsme nazkoušeli. Zatím jsme se v divadle Metro ke zkoušení nevrátili.

Proč stále ne?

Nevidíme ten cíl. Jak to vypadá, diváci se moc do divadel nehrnou. Myslím ty, které zveme na nově nasazená představení, protože ta, která jsme přesouvali jsou plná. Naštěstí! Takže vyčkáváme na lepší situaci. Pak začneme zkoušet a jelikož se nám z uzamknutých mozků už vše vytoulalo, začneme od začátku. (smích). 

S Veronikou Žilkovou v představení Čarodějky v kuchyni. Foto: Archiv MD

Přišla jste o hodně kšeftů ať už divadlo, moderování a podobně?

Dá se říci, že ano. Nerada jsem poslouchala nářky některých kolegů, kteří si stěžovali, o kolik covidovou krizí přišli. Bylo mi to protivné. Lítost u nikoho nevzbudili. O honoráře přišli nejen herci a moderátoři, ale i technici, zvukaři, choreografové, osvětlovači, kostymérky, šatnářky, pokladní, zkrátka všichni, kteří se na představeních divadelních nebo i koncertních podílejí. A hlavně je také organizují. Ti všichni mají můj velký obdiv.

Nepřehlédněte:  Zdeněk Troška: Tehdy mi prorokovali, že na Slunce, seno se nikdy nikdo dívat nebude!

Učíte taky na Mezinárodní konzervatoři Praha, znamenalo to pro vás učit na dálku?

Dostali jsme nabídku a trochu i příkaz učit on-line. Nejdříve jsem z toho byla rozpačitá. Herectví je kontaktní disciplína, nedá se přece učit přes monitor! A to byste se divili. Dá se to. Nemůžu si sice na studenta sáhnout abych jej fyzicky popostrčila, ale jelikož jsme na lince jen my dva, je to i intimnější a student se může víc odvázat. Netrpí tím, že se na něj ostatní dívají. I když, to je jedna z útrap vystupování. Že se na vás koukají a hodnotí a kritizují.  

Jací byli studenti v této době?

Povětšinou disciplinovaní. Byli prostě doma a čekali až se Dolinová ozve a udělá si s nimi tři minuty monologu nebo básně. Někteří mi i napsali. „Máme právě rodinný oběd, nešlo by to později?“ Nebo, mi hrála studentka s maskou na obličeji. Byli i takoví, kteří si našli brigádu a jezdili s dodávkou. Když přišla hodina herectví, zajeli na nějaké parkoviště, tam mi oddrndali ten svůj herecký výstup a jeli dál. To se cení, ne? (smích).

Řadu let jste působila jako televizní rosnička, Vaše hláška „sněhánky“ se zapsala do televizních dějin. Máte stále reakce, že to lidé používají?

Nevím o tom. Ale „formát“ sněhánky mám jako svou vlajkovou loď pro dětské představení o počasí. Vánoční, Velikonoční, Masopustní, letní Sněhánky. Záleží na ročním období. Teď zrovna „letí“ podzimní Sněhánky. 

Neměla jste touhu před kameru se zase vrátit?

Po počasí jsem uváděla tři roky Snídami s Novou. Ta už neměla takový divácký ohlas. A já se vzhledem k tomu, že se vysílala od 6 hodin ráno ani nedivím. Pak jsem byla šťastná za další tři roky v Ordinaci v růžové zahradě. Tam jsem hrála majitelku vily a zdravotní sestru Marii Johnson. Chvíli jsem hrála i na Primě… Od té doby se vody uzavřely. Určitě bych byla ráda za možnost si televizně zahrát. 

Nepřehlédněte:  Kristian Kodet: Za život jsem měl přes 20 domů!
Během léta Dolinová prováděla na zámku Zákupy. Foto: Archiv MD

Co nějaké rádio?

Toho jsem si užila dost. Soukromá rádia až jsem skončila na Regině se samostatným pořadem o divadle s názvem Za oponou. Nádhera. Měla jsem k dispozici divadelní vstupenky, kam jsem chtěla. Ne, že bych to nějak stíhala, ale jelikož jsem o mnoha inscenacích informovala, musela jsem je zákonitě vidět, že?

Hrajete pro dospělé i pro děti. Jaká jsou to představení? 

Mám svou vlastní divadelní agenturu. Máme na repertoáru komedie Čarodějky v kuchyni, Domácí štěstí, Už zase miluju a chystám komedii o císařovně Alžbětě alias Sissi. 

Co vás jinak baví, koníčky, nějaké jiné zájmy mimopracovní.

Asi chalupa u České Lípy. Jinak mě baví divadelní různorodost. Baví mě zorganizovat zájezd. Najít hezká místa na hraní a zároveň schválit ubytování. Baví mě vstávat brzy ráno a v noci se probouzet strachy, že mi moji herci nevstanou včas. To k tomu prostě patří. Mírný stres je zdravý.

Letos se z vás stala také průvodkyně na zámku. Jak to vzniklo?

 S panem kastelánem jsme se domlouvali na spolupráci už v dubnu, s tím, že vrcholila krize s chřipkou a já jsem si říkala zda s naším divadlem budeme ještě na podzim vůbec hrát. Situace byla opravdu beznadějná. Řekla jsem si, že se musím věnovat něčemu, co má k mé profesi blízko a bude (snad) fungovat o prázdninách. Já jsem člověk aktivní, umřu, když nepracuji.

Myslím, že podobně na tom byli i jiní herci. Ano, my jsme to vlastně řešili všichni, že jsme se ocitli v určitém vzduchoprázdnu. Nápad, a dokonce i nabídku na provázení jsem už kdysi dostala, ale nikdy sem nedala 14 dní v kuse.

Na zájezdech s kolegyně je Michaela Dolinová poměrně často. Foto: Archiv MD

Tohle asi nelze dělat jednorázově

To máte pravdu, to nelze. A hlavně, všechny hrady a zámky jsou od Prahy daleko, a to je na větší dojíždění. No a já mám blízko chalupu, kterou jsem si díky dlouhému pobytu pěkně užila.

Nepřehlédněte:  Herec Isaacs: Pouze kvůli Star Treku jsme se doma nehádali!

Chtěla byste žít na zámku?

Chtěla. Ale muselo by se hodně přitopit. Tam bylo chladno i v červenci. (smích)

Co vás čeká do konce roku, pokud se nějak zásadně neomezí divadla atd…?

Chtěli jsme nastudovat novou komedii, ale vzhledem k nejistým „zítřkům“ to odložíme. S divadlem Metro spolupracuji již 15 let. Odehrála jsem tam dost komedií. Oskara, Pana Amédého a nyní Čarodějky v kuchyni. První představení po prázdninách máme 29. září v 19 hodin se společně s Veronikou Žilkovou a dalšími kolegy těšíme, jak si hezky zavaříme. Opravdu, my hrajeme kuchařky, které mají každá svou kuchařskou show. A velmi se nemají rády. A situace vyplyne ta, že musí vařit spolu v jednom pořadu. Jsou autenticky třaskavé a nelítostné. To se divákům líbí. Drama v přímém přenosu! Je to vtipné a nakonec dojemné. Ostatně, přijďte se podívat.

Velmi často hraje Michaela také pro dětské publikum. Foto: Jaroslav Hauer
Tagy
Pokračovat ve čtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close