Rozhovory
Nejnovější

Michael Kluch: Od hokeje až k Freddiemu Mercurymu!

Je frontmanem a zakladatelem kapely Queenie, zároveň téměř totožným představitelem Freddieho Mercuryho, a to až takového, že si někteří dokonce myslí, že „Freddie nezemřel, ale žije v Praze“. Jaký vliv na něj, jeho kapelu a mega tour měla koronasituace, co během ní dělal a na co se těší. To serveru Zulice.cz odpověděl v pravidelném rozhovoru.

Michaeli, jak vás poznamenala doba koronavirová?

Popravdě řečeno, nejvíce nás to zasáhlo asi po psychické stránce. Totiž dostali jsme se do takové zvláštní situace, kdy víme, že nastal problém, ale nevíme úplně jak k němu přistoupit. Kdyby byla napříkla válka nebo nějaká přírodní katastrofa permanentního charakteru, přizpůsobíte se a jdete dál. Víte, že třeba na 5 let skončil život tak, jak jste ho znali. V tomto případě se těžko hledala motivace, protože na jednu stranu se evidentně život zastavil, na stranu druhou bylo stejně evidentní, že se opět relativně brzy rozeběhne. A vy celou tu dobu nevíte, jestli to bude za měsíc nebo za týden, udržujete se ve formě, soustředíte se na práci a vedle toho přemýšlíte, jestli to není zbytečné. Pochopitelně válku ani katastrofu si nikdo nepřeje, o to bizardnější ten stav byl. Protichůdná tvrzení a různé dohady v médiích tomu také nepřispěly.

Co celá kapela Queenie dělala v době, kdy nemohla vystupovat?

Každý jsme se individuálně připravovali. Později jsme měli společné zkoušky. Shodou okolností jsme dle plánu pořídili novou techniku, aby naše koncerty byly zase o kus dále, takže její nastavování bylo vcelku zábavné. Pochopitelně jsme i odpočívali. Přeci jen odehrajeme do roka okolo 135 koncertů, takže každý máme různé resty v domácnosti, u známých a tak podobně.

Kdo by takhle „českého Freddieho“ Michaela Klucha v civilu poznal? Foto: Archiv M. Klucha

Kolik koncertů a vystoupení jste museli rušit, překládat a co Vaše chystaná tour?

V současné chvíli počítaje od března do konce října se jedná o 54 vystoupení, za něž nemáme náhradu. Říjnové termíny by pravděpodobně mohly být nahrazeny koncerty, které teprve přijdou. Nikdo ale nevíme, jaká situace v říjnu a dále nastane. K lednu letošního roku jsme měli rok 2020 kompletně vyprodaný a tato situace s tím pořádně zamávala.

Takže jste některé věci úplně zrušili?

Ano. Je to i o tom, že některé koncerty nejsou nakonec vůbec nasazeny. Přišli jsme o jarní i podzimní tour ve Skandinávii, úplně se zrušilo také jarní turné v Belgii, podzimní tour v Belgii je zredukováno na půlku. Polské jarní tour bylo zrušeno úplně. Také jsme se těšili do USA, kde jsme měli vystoupit pro společnost CISCO. V Indii jsme měli být hvězdou svatební veselice. Měli jsme se také vrátit do Montreux ve Švýcarsku, kde jsme vystupovali již třikrát. To jsou všechno hezké koncerty, na které se těšíte. Letní tour Pod širým nebem ale odjedeme, byť s omezením kapacity, v plné náloži. Na to se moc těšíme!

S tím souvisí asi i finanční ztráty?

Samozřejmě, že finanční ztráty jsou vysoké. Víc nás ale mrzí ty neproměněné příležitosti. To už vám nikdo nevrátí. Budeme si muset vypracovat další. V ekonomické rovině nejde pouze o honoráře jako takové. Spoustu peněz stojí přesun obou vyprodaných koncertů Queen Relived v O2 aréně z května na září. Přitom už takhle jsou oba koncerty neziskové, což je tedy náš problém, že jsme investovali obrovské finance do vývoje stage, která ale bude skvělá! Navíc musíme uzpůsobit celý letní program tomu, abychom v září byli 100 procentně fit. To znamená, že jsme si stanovili omezený limit koncertů na léto. Nebude jich tedy tolik, jako v předchozích letech. Vše se vším souvisí a na konečné vyčíslení je ještě brzy.

Nepřehlédněte:  Zpěvačka Debbi: Prahu bych už za Německo nevyměnila!

Co říkáte na přístup státu ohledně nějakých kompenzací?

Podívejte se, vy se takhle ptáte, já vám odpovídám, ale stěžovat si nechceme. Musíme to hodit za hlavu a dívat se dál. To, co tady popisuji, je konstatování situace a dívám se na to spíše z pohledu manažera než umělce. V principu nezáleží na tom, jestli jste kapela nebo například automobilka. Musíte se chovat profesionálně, dle zákona i obchodních zvyklostí. Náš tým čítá 14 lidí, kromě kapely jsou někteří závislí na odvedení práce při vystoupeních, která když nejsou, nemají příjem. Jiní pro nás dělají marketing, booking koncertů atd. To vše musí šlapat a tyto náklady spolu s provozními náklady naši produkci stojí skoro 200 000 korun měsíčně. Nepočítám do toho osobní soukromé náklady. Nikdo se nás neptá, kde na to nás pět kluků, co „létá po jevišti“ vezme. Naštěstí máme nějaké polštáře, ale legrace to není.

Michael Kluch jako alter ego slavného Freddieho Meruryho.
Foto: Michala Rusaňuková Queenie

Takže to byla asi i naprostá změna režimu, jak jste na něj byli zvyklí.

Jistě, protože v našem odvětví to není tak, že se 1. června otevře a vy jedete v původním režimu. Spousta našich kolegů, ale i lidí z úplně jiných oborů, má existenční problémy. Stát teď od nás dává ruce pryč, a dokonce vám ministr kultury řekne do očí, že nejste kultura, protože nejste příspěvková organizace či co. My ale žádné příspěvky přece nechceme, jsme schopní se uživit, Českou republiku reprezentujeme po světě, vozíme sem zahraniční kapitál, platíme tady každý rok vysoké daně a jsme ochotni nést riziko podnikání. Mělo by to mít ale nějaké hranice, my jsme přece neudělali nic špatného. To mě na státu mrzí.

Teď je tedy jasné, že na podzim a v prosinci máte O2 arénu. A mezitím, kde vás fanoušci mohou vidět?

Už jsem to trochu nastínil, a sice těšíme se na letní tour Pod širým nebem, což jsou koncerty převážně po zámcích v celé ČR. Mimo to vystoupíme v Praze na Lucerna Music Bar Open Air 17. července, to bude také moc hezké, a pak je tam i několik individuálních dalších koncertů, ať už např. tento týden v Turnově nebo v druhé polovině července v Českém Krumlově.

Vy jste se do svých 15 let věnoval sportu, hokeji. Co spustilo tu změnu jít zpívat a později dát se na dráhu „Queenovské“ legendy?

Ten přerod v konkrétně to, co dělám nyní, tedy hudbu Queen, měl ještě svůj samostatný vývoj, ale mě tehdy v těch 15 letech jednoduše přestal hokej bavit právě na úkor muziky. Tehdy jsem přestal snít o tom, že budu stát na modré čáře a poslouchat národní hymnu, abych si do hlavy nasadil, že budu „poskakovat“ před diváky na jevištích. A to mě už nepustilo…

Nerozmlouvali vám to někteří, že přeci jen „jeden Freddie už tu byl“

Vůbec ne. Ve skutečnosti ze začátku nikoho nenapadlo, že to myslím vážně, a když už jsme potom fungovali, bylo pozdě domnívat se, že to vážně nemyslím. Problém nebyl v žánru, jakožto spíše v oboru jako takovém. Umělci nemají na růžích ustláno, a to se nyní prosím nebavím o dotovaných souborech. Je velice těžké se prosadit. Mnohem více jistot najdete například ve finančním sektoru nebo třeba v bance, kde jsem mimochodem strávil čtyři roky profesního života a tam by mě i rodiče raději viděli. Jsem rád, že už si to nemyslí…

Nepřehlédněte:  Mónica Sofia: Miluji boty a vaše vanilkové rohlíčky!

Vy jste, na rozdíl od mnohých, kteří to zkoušeli nebo zkouší, od Freddieho na jevišti téměř k nerozeznání. Nevadí vám, když někdo v podstatě paroduje tohoto zpěváka?

Víte, zase se trochu vrátím k té profesionalitě. Existuje autorský zákon, který říká, za jakých podmínek lze interpretovat hudbu jiného autora. Platí se tam nějaké autorské poplatky a obsahuje ještě několik pravidel, která když dodržujete, je vše OK. Ten zákon už nehovoří o kvalitě provedení, to je ryze na posouzení diváka. Čili mně nutně nevadí, že se někdo pohybuje v té parodující rovině byť v případě Mercuryho. Vadí mi, že potom diváci mají tendenci hodnotit celý náš žánr na základě těchto zkušeností. Přitom dnes už tu máme spoustu skvělých tribute kapel světové úrovně. Ať už jsou to třeba kluci „z“ Beatles nebo AC/DC.

Kolik úsilí Vás stálo, abyste se dostal do takové dokonalosti i pěvecky?

Ze začátku to byla de facto každodenní práce. Když byl hlas unavený a nemohl jsem druhý den zpívat, dal jsem si pauzu a cvičil další den. Také jsem necvičil, když byli ostatní doma, takže víkendy jsem dělal, že nic nedělám (smích). To trvalo asi tři čtyři roky, kdy jsem i procházel různými kapelami, a až když jsem založil Queenie, začal jsem pravidelně každý týden docházet na studia zpěvu k Pavlu Towenovi Veselému, kam chodím dodnes a neustále na hlase pracuji. Z dnešního pohledu mi to přijde jako sci-fi.

Na podzim čeká Michaela Klucha a jeho kapelu velké tour.
Foto: Michala Rusaňuková/ Queenie

Poměrně dost drahá záležitost je aparatura, stage, tehnika a technologie…?

Jasně, to je černá díra. Pořád něco kupujete a inovujete. Analogie s osobním automobilem je zcela na místě. Tady se vám to ale vrací ve kvalitě např. zvuku ať už směrem k divákům nebo k vašemu monitoringu. Zrovna včera nám přijela zásilka světel ze zahraničí. Od Martina Hrušky, což je show designer světového formátu, který pro nás dělá i show Queen Relived, jsme si nechali navrhnout tzv. „malou“ stage pro naše „běžné“ koncerty. Měly jsme ji použít už letos, ale kvůli restrikcím nemáme kapitál, abychom ji uvedli v život, takže to bude muset počkat na příští rok. Světla byla objednaná ještě před krizí a nyní dorazila. Chtělo by se říci „nedá se svítit“, ale my svítit budeme, nebojte (smích).

Co kostýmy?

To je kapitola sama pro sebe. Technika jsou miliony, kostýmy statisíce. Ty poslední si necháváme šít u Romana Šolce, což je zase česká špička v návrhu kostýmů, a jsou nádherné!

A co váš knír, je pravý a vždy pravý?

Pokud nemám nějakou roli v divadle, kde jsem bez kníru, a tedy knír si musím dobarvovat, je vždy pravý. Hlavně nikdy nelepit, to při zpívání s – promiňte mi ten výraz – hubou dokořán moc nefunguje… (smích).

Někteří opravdu nadšení fanoušci si možná i díky vám myslí, že Freddie vlastně vůbec nezemřel, že to byl „fejk“.

Tuto nadsázku nepřijímám, i když vím, jak to myslíte a vlastně by mi to mělo lichotit. Pro nás je cílem zprostředkovat divákovi stejnou energii, kterou do své hudby vkládali Queen. Když se stejným zápalem a zaujetím odehrajeme skvělou show a divák se ocitne uvnitř příběhu, který vytváříme, mise je splněna. Je to jako když se zakoukáte na divadelní hru nebo film a zapomenete že jste v divadle, v kině, doma, atd. To je ta iluze, kterou vytváříme, a proto nás mají diváci rádi.

Nepřehlédněte:  Moderátor Karel Kašák: Chtěl bych letět do vesmíru

Hráli jste taky úspěšný muzikál Freddie, kde je mu konec a nedočkáme se „pokračování“?

To bylo vcelku hezké dílo, které se ale od začátku mělo dělat trochu jinak. Především tedy legálně s autorskými právy. A jsme zase u té profesionality. Čili tady pokračování nevidím, respektive určitě ne s námi. Přitom na tom nevzpomínám se zlou, dokonce jsem byl za titulní roli nominován na cenu Thálie. Bylo by zajímavé získat veškerá práva a muzikál uvádět se vší parádou na nějakém pěkném velkém jevišti, kam takový titul patří. Bylo by to určitě zajímavé i pro autora muzikálu Karla Janáka, ale nyní to není na pořadu dne. Máme před sebou světovou tour s Queen Relived, kterou odstartují právě pražské koncerty. Tomu věnujeme veškerou pozornost.

Jakou vlastnost, dá se říct, že máte s Mercurym, máte společnou?

Možná smysl pro detail, jinak jsme dvě úplně odlišné osobnosti, řekl bych.

Kdybyste měl teď s ním možnost mluvit, co byste mu řekl?

Záleželo by na okolnostech. Měl jsem možnost hovořit s Brianem Mayem, ale bylo mi hloupé jít za ním do šatny a něco mu tam cpát bez jakéhokoli kontextu. Museli bychom se tedy potkat pracovně, a to bychom se zřejmě bavili o práci.

Kde se vidíte za deset patnáct let, stále jako Freddie?

Vše má svůj začátek i konec. Neumím si moc dobře představit, že na jevišti běhám jako starý bard s šedivým knírem. Respektive stal bych se tím, o čem hovořím o několik otázek výše, a to bych skutečně nerad. Mám cca 10 let, abych tady v roli Freddieho ze sebe vydal divákům maximum a celý žánr tribute posunul někam dál. To mě stimuluje. Nevím, co budu dělat potom.. Možná produkci, možná si otevřu kavárnu, možná ze mě bude filantrop. Zatím mě to netrápí a soustředím se na Queenie, potažmo Queen Relived.

Co vás čeká přes léto?

Těším se na koncerty. Neplánovaná pauza byla dlouhá, a tak se každý koncert stane takovým malým happeningem. Možná se tam vejde i nějaká krátká dovča. Dlouho jsem nebyl v Krkonoších, kam jsme s partou moc rádi jezdili. Uvidíme…

Nedávno jste byl v pořadu Limuzína Míry Hejdy, takže Freddie v limuzíně. Jaké to bylo?

Míra je profík a je radost s ním pracovat. Vlastně je to spíše ta radost než práce. Nemám rozhovory zrovna v lásce, ale chápu, že je potřeba se občas objevit i v krapet jiné poloze, než je ta jevištní. A jak vidíte, když se rozkecám, už to potom jede samo. Čili s Mírou to byla fajn projížďka shodou okolností po okolí, kde jsem vyrůstal. Navíc byl skvěle připravený. Vždy mě baví, když vás rozhovor donutí přemýšlet a posunout vlastní myšlenku zase o kus dál.

Přeci jen i vy sám musíte mít silnou fanouškovskou základnu a fanynky vás možná zvou na kafe, na rande… Odoláváte? 

Máme skvělý fan klub, který se zejména v loňském roce rozrostl a dělá nám velikou radost i překvapení. To je sen asi každého muzikanta. Dokonce jsme si nyní do skladu pořídili speciální místo, kde máme všechny různé dárečky vystavené. Pomáhá nám to si uvědomit, že nejde tolik o nás, jako právě o diváka. Ale má to i své hranice a takhle velkou kavárnu ještě nikdo nepostavil. (smích).

Tagy
Pokračovat ve čtení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close