Praha

Zazářila v MasterChefovi, ale virus ji připravil o práci

Jednoho dne se známá kartářka Ester Vosátková rozhodla praštit s kartami o stůl a změnit povolání. Přihlásila se do kuchařské soutěže MasterChef 2019, dostala se do TOP 10 a po skončení televizní show začala vařit na plný úvazek. Jenže pak k nám dorazil covid-19…

Přes 25 let jste profesionálně vykládala karty, ale pak jste se najednou objevila v kulinářské show MasterChef Česko. Co vás do této soutěže přivedlo?
Vaření mě bavilo a byla a je to moje vášeň. Vždy jsem spíš kuchtila obyčejná jídla, která se běžně připravují v rodinách. Pokaždé mi šlo o chuť výsledného pokrmu, o správné základy a vaření ze sezónních surovin. Také jsem si v kuchyni zkoušela to, co jsem ochutnala při cestách do zahraničí. Živila jsem se však výkladem karet, ale časem se nadšení vytratilo, a ač tato práce vypadá zajímavě, tak poslouchat každý den problémy někoho jiného je psychicky vyčerpávající. Energii jsem nabírala doma zase u vaření a pečení.
MasterChefa jsem sledovala jak v americké verzi, tak i při cestování v Itálii a ve Španělsku. A jednoho dne jsem se rozhodla, že opustím televizi Relax, kde jsem vykládala karty, a odjedu mýt nádobí do Rakouska. Chtěla jsem vědět, zda mě změna prostředí i práce učiní více šťastnou. K plotně mě tam samozřejmě nepustili, ale mohla jsem pozorovat šéfkuchaře. A zjistila jsem, že jsem i při této práci šťastná. Také jsem si uvědomila, že asi jediná cesta jak se dostat ke sporáku a nemuset si vyvařit postup v „závodce pro turisty“, kde děláte 300 gulášů, 100 pečených kachen apod., je právě přes tuto soutěž. Přihlásila jsem se, i když změnit úplně profesi ve 45 letech není tak snadné jako v 25 letech.

Přiznejte se – než jste se do soutěže přihlásila, vyložila jste si na to karty?
Nikdy jsem si na to nevyložila. Tento dotaz jsem slyšela mockrát, od režie soutěže i po jejím skončení. V soukromí se snažím žít bez výkladu karet a víc vnímat možnosti, které mi osud přináší.

Neexistuje, že by kvůli nemoci přestali pořad natáčet.

U kartářského stolku se před vámi za ty roky vystřídaly stovky lidských povah. Bylo to pak vaše plus v MasterChefovi, že jste dokázala odhadnout chování ostatních soutěžících a případně i z toho profitovat?
Asi jsem věděla jak zvládnout tolik rozdílných povah najednou. Byli jsme spolu 24 hodin denně šest dnů v týdnu. Byla jsem druhá nejstarší, nejmladší kolegyně měla 17 let a více než polovina účastníků byla ve věku mých dětí. Vycházela jsem s každým, s nikým jsem neměla konflikt a nebyla to z mé strany přetvářka. Naučila jsem se brát lidi takové, jací jsou. To mně dala moje předchozí práce.

Nepřehlédněte:  Na Barrandov se tramvají nedostanete

Co vás na televizní soutěži nejvíce překvapilo? A kolikátá jste skončila?
Asi mě nejvíc překvapilo, že mi vyhovovaly týmové výzvy. Bála jsem se, že nejsem týmový hráč, protože jsem tolik let pracovala vždy pro jednoho klienta. A překvapením bylo pro mne i to, jak bylo natáčení náročné. Na začátku jsem omarodila zánětem průdušek. Vařím a najednou zjistím, že jsem ztratila chuť a nevím, co porotě dávám na talíř… Pak jsem se musela vyrovnat s natrhlým lýtkovým svalem. Neexistuje, že by kvůli vám přestali pořad natáčet. Mohla jsem odstoupit, nebo se prát sama ze sebou. Skončila jsem nakonec sedmá.

Ester s láskou vaří i peče. Foto: archiv EV

Během natáčení jste prošla stážemi v různých restauracích. Byl jejich běžný chod i zázemí takové, jaké jste si představovala, nebo vás někde něco zaskočilo?
Stáž je skvělá věc, protože se naučíte spoustu věcí právě v provozu. Při stáži je třeba být jako houba, nasávat informace a hlavně si psát poznámky, z těch pak čerpáte. Poznala jsem úžasné kuchaře i lidi. Nejvíc mi dala stáž ve Fieldu a v cukrárně Myšák, kde jsem byla pokaždé týden. Zjistíte, že vše je o dobrých surovinách. U Myšáka jsem poprvé zažila otevřenou kuchyň, to je zkušenost k nezaplacení. Člověk si uvědomí, jak je to tvrdá práce, kde se kolikrát od šesti hodin ráno zastavíte až večer při úklidu kuchyně. Sledovat sous chefa při skládání komponentů na talíř ve Fieldu je pohádka a plná koncentrace všech je nutná. Poslední věc, která mi hodně dala, bylo vaření v týmu s michelinským kuchařem Michaelem Nizzero. Nejen on byl skvělý, ale i celý tým 6 lidí, když jsme chystali večeři v Obecním domě na festivalu Grand Joure.

Ač mám hlavní město ráda, myslím si, že se svojí povahou patřím víc na vesnici.

Dnes vás živí kulinářské umění. Co všechno si u vás lidé mohou objednat?
V tuto chvíli nic. Vinou covidu-19 hodně kuchařů přišlo o místo a já jsem mezi nimi… Naposledy jsem byla v cateringu Stones, kde jsem připravovala studenou kuchyni. Asi to bude trvat dlouho, než se situace srovná, podle mne nejméně dva roky. Co teď? Netuším, odpověď hledám. Možná se posunu do jiného oboru a nechám si gastronomii jako koníček s tím, že občas upeču dorty a zákusky, udělám chlebíčky či uvařím u zájemce u něj doma. Až se gastronomie vrátí do starých kolejí, je otázka, zda na ni v 50 letech už nebudu stará…

Nepřehlédněte:  Vzhůru na kurty i do obchodů!

Tak alespoň prozraďte, co je vaší vyhlášenou specialitou?
Jsou to italské těstoviny a pak klasická jídla založená na nejen poctivých surovinách, ale hlavně na správně uvařených základech. Ač se mi líbí moderní gastronomie, nejsem právě příznivcem fine dining (zážitková gastronomie). Mnohem raději bych vařila někde na horách turistům, cyklistům apod. Jídla podle sezóny a z obyčejných surovin.

Žijete v Praze. V jaké její části a jak se vám tu (ne)líbí?
Narodila jsem se na hranici Malé Strany a Smíchova, kam jsem se po letech vrátila. Mám ráda tuto část Prahy. Vždy mám blízko do parku a mohu na chvíli utéct od lidí. Od dětství jsme jezdili mimo Prahu na chalupu či na chatu. A ač mám hlavní město ráda, myslím si, že se svojí povahou patřím víc na vesnici. Obchody s módou na každém rohu nepotřebuji a obchodní domy už vůbec. Jít tam je pro mě peklo.

Máte nějakou radu či poznatek, který můžete předat dalším zájemcům o účast v podobné kulinářské soutěži, kterou jste absolvovala?
Nepřipravovat jídla jen na efekt, ale hlavně je během vaření ochutnávat a mít je dochucené. A pokud by někdo chtěl do MasterChefa, tak se hlavně naučit fine dining a umět se prodat u castingu. Není na škodu si také vyzkoušet vaření na čas, není to snadné. A nezapomenout, že jídlo se má vařit s láskou.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close