Praha

Skladatelé Petr a Pavel Orm: „Z Letné nás vyhnal udavač!“

Oba letos slaví 70. narozeniny a kromě stejného data narození je pojí nejen celoživotní přátelství, ale také vztah k Praze 7. Skladatelé Petr Dvořák a Pavel Růžička, známí pod pseudonymem ORM, mají totiž k této městské části hluboký vztah už od mládí.

Jejich první skladatelské nahrávky vznikaly v 80. letech v bytě Růžičkových na Letné a byla tak trochu partyzánština. „Postavili jsme si v jednom pokoji jednoduché nahrávací studio a co nejvíce ho odhlučnili. Při nahrávání nebylo téměř nic slyšet, jen trochu bicí,“ vzpomíná Pavel Růžička a jeho kolega podotýká: „Nahrávali jsme většinou přes den a sousedé byli naštěstí v práci.“

Pseudonym z donucení

Oba se vrhli na skladatelskou profesi poté, co si společně od 16 let vyzkoušeli hraní po různých kapelách. Jenže přišla normalizace, zákazy a doslovná buzerace. „Neustále jsme museli dělat nějaké přehrávky a k tomu nás zkoušeli z politiky. Hrály se skladby, které vyhovovaly režimu, a když jsme chtěli vystoupit v televizi, museli jsme se nechat ostříhat, nebo si zasponkovat vlasy,“ vyjmenovává důvody změny profese Pavel, kterému život navíc ztížila emigrace bratra v roce 1985. „Někdo ze sousedů měl zálusk na náš byt a úřady začaly tlačit, abychom nahrávací studio zrušili. Navíc nás někdo udal, že v bytě soukromě podnikáme, což se za komunistů nesmělo.“ Tehdy také vznikl jejich umělecký pseudonym ORM, aby se tím ztížila jejich identifikace před nepřejícnými lidmi.


Pod tlakem okolností se nakonec přece jen rozhodli změnit bydliště. Pavel si našel parcelu v blízkosti krčského lesa a postavil si tam dům s profesionálním nahrávacím studiem. A zanedlouho ho do Prahy 4 následoval i Petr, který se rovněž rozhodl pro vlastní domek. Oba však na Prahu 7 nezapomínají, protože se jim navždy vryla pod kůži.

Nepřehlédněte:  Obrazem: Metro D vyzdobí přední čeští výtvarníci

Olympiádu překazila zlomenina

„Rád jsem sportoval a to tehdy šlo v Praze 7 snadno. Hrál jsem v 60. letech fotbal za Slavoj Praha 7 a skákal do výšky na stadionu u Libeňského mostu, kterému se přezdívalo sokolský. Dokonce jsem byl vybraný mezi tři nadějné výškaře pro olympiádu 1976 v Montrealu, držel jsem tehdy rekord v mladších dorostencích. Jenže jsem si při jednom těžkém tréninku zlomil ruku a bylo po nadějích,“ konstatuje Petr a dodává: „Často jsem také navštěvoval sportovní halu v Holešovicích jako divák.“


Pavel je nostalgický především při vzpomínce na Letnou. „Tu mám spojenou se Stromovkou. Do 13 let jsem bydlel v ulici Šmeralově, z níž byl průchod do Stromovky, dnes už je to zadělané. Pak jsem se přestěhoval do ulice U Akademie č. 13, což bylo přímo u Stromovky. Dětství mám tedy spojené s tímto parkem, který byl svědkem našich her. A když tam teď jdu jako starý dědek na procházku, říkám si – jé, tenhle strom ještě stojí, ale tady se to už změnilo. Ale pořád je to ve Stromovce krásné.“


Petr s Pavlem rovněž vzpomínají na dobu, kdy ve „Fučíkárně“ postavili plavecký stadion i na to, jak spoustu času trávili na Letenské pláni při hraní nohejbalu. „Většinou jsme se tím chtěli odreagovat od nahrávání. Často jsme na pláni potkávali muzikanta Emila Viklického. Bydlel na Letné a doufám, že adresu neopustil,“ posílá pozdrav Pavel Růžička.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close