Názory

Svým způsobem jsme stále ještě ve škole

Lidskou vlastností je rychle zapomínat ne to špatné a vzpomínat na to dobré – a pak to porovnávat s přítomností. Ta ale většinou nebude tak růžová jako naše vzpomínky.

Vzpomínám si, že jako malý kluk jsem vůbec nechtěl chodit do školky. Ani nevím, proč jsem tam nechtěl chodit. Ale určitě v tom hrálo svoji roli povinné ulehnutí do trpasličích postýlek a předstírání, že spím.

Nespal jsem – většinou. A pak jsem čekal, kdy si mě přijde odpoledne konečně někdo vyzvednout, aby mohla teprve začít ta správná zábava. A také jsem se hrozně těšil do školy. Být školákem, to bylo něco. To už musel být přece úplně jiný život! Lepší. Dospělejší.  

Možná to také znáte. Ať už z vlastní zkušenosti nebo od svých dětí. Můj otec se mi tehdy snažil vysvětlit, že není kam pospíchat. Jen ať si užiju právě to, co je. Že až budu ve škole, budu pak vzpomínat na parádní život, který byl ve školce a rád bych se tam ještě vrátil, ale to už nebudu moct. Nevěřil jsem mu. Měl pravdu.

Vždy někam pospícháme, upíráme svůj vnitřní zrak na to, co bude, a těšíme se, jak to bude potom mnohem lepší. Nebo naopak vzpomínáme, jak to bylo lepší předtím. A i když si v dnešní době můžeme říkat, že to není úplně dobré, že nám vadí roušky, různé změny, které snad nepociťujeme, že by byly k lepšímu – přesto přese všechno je dobré si znovu připomenout, jak to vlastně bylo s tou školkou a školou.

Nepřehlédněte:  Co se děje kolem Rohanského mostu?
Tagy
Pokračovat ve čtení

Jeden komentář

  1. Taky jsem nerada ve skolce spala, hlavne ‚ve velcaku‘. Moc dobre si to pamatuju. Predstirala jsem, ze spim… a snila jsem …a hrala tu hru na spani. Myslim, ze jsem ji pokazde vyhrala. Nikdo si nikdy nevsiml, ze ‚svindluju, ze… hraju podle svych pravidel a ze nespim‘; ani jedna z tet/’ucitelek/vychovatelek‘. Tak mi nezbyvalo nez se divat… divat se na svet z postele… se zavrenyma ocima… na ten svet, kteremu jsem se snazila rozumet…
    … jako kdybych i ted lezela v postylce a predstirala, ze spim… a … snazila se rozumet a pochopit to, co se kolem me deje v roce 2020…
    PS:
    … nastesti… muzu spat bez rousky…;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Související články

Back to top button
Close
Close