Názory

Dejte šanci čumilům

Jak jsem procházím kolem velkých staveb, třeba  kolem Negrelliho viaduktu uvědomil jsem si, že zmizel jeden fenomén, který  typický nejen pro Prahu  v 60. a 70. letech, tedy hlavně proto, že je trochu pamatuju. Je to čumilství. Nemyslím to dnešní, kdy řidiči čučí při jízdě a natáčejí na mobil bouračku a sami pak nabourají. Mám na mysli čumilství fascinované prací. Poprvé v životě jsem se stal čumilem v okamžiku, kdy se bouraly domy v místě, kde dnes stojí bývalé Národní shromáždění. Hrozny čumilů se objevovaly kolem velkých staveb a mravokárně byli lidé kritizováni v tehdejších médiích: To nemají co na práci, vždyť to dělají v pracovní době…

Tihle neškodní čumilové zmizeli, ohrady kolem staveb jim v tom zabránily. U Negrelliho viaduktu je ohrada a tak si nazačumíte, stejně jako u řady dalších pražských staveb. Ale na druhé straně se najdou i ti co mají  pro klasické čumily pochopení. Bylo to okénko na stavbě u Národního muzea, a teď je to i výhled na stavbu u Masarykova nádraží. Děkuji za nás zvědavé Pražany (čumily).  Velké firmy, které budují nové kusy Prahy – by měly udělat okno či výkladní skříň, před to pár laviček, ať si to my čumilové vychutnáme. Z čumila se totiž časem stává pamětník a to je už vážená osoba.

Nepřehlédněte:  Praha po koronaviru
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close