Krimi

Jaromír Průša: „Úspěšní teroristé jsou hlavně osamělí vlci!“

V době pandemie ustoupily do pozadí zprávy o teroristických útocích. Náhoda, nebo se skutečně nic hrozného ve světě neděje? A kdo pro nás představuje největší bezpečnostní riziko? Na to odpověděl webu Zulice.cz Jaromír Průša, předseda Asis International pro ČR a SK, člen poradního sboru ministra vnitra pro situační prevenci kriminality a jednatel společnosti Asset Protection agency s.r.o.

Poslední dva tři měsíce se v médiích řeší stále jen koronavirus, ale to neznamená, že si teroristé dali v Evropě přestávku. Nebo snad ano?
Je pravdou, že pandemie covid-19 přerušila a utlumila válečné konflikty v několika zemích. Například v Sýrii platí příměří a útoků ubylo v Afghánistánu nebo na Ukrajině. A velmi výrazně klesl počet samotných teroristických útoků v Evropě. Nemá na to vliv jen covid-19, kdy jsou v jednotlivých státech omezena práva občanů, jako je vycházení, setkávání a cestování přes hranice, ale svědčí to i o tom, že tajné služby a policie dokážou mnohem lépe reagovat a teroristy odhalovat. Jednotlivé státy jsou dnes lépe připraveny a vybaveny na boj s terorismem.

Lze globálně říci, kde má Evropa nejslabší místa?
Myslím si, že vinou aktuální pandemie si Evropa uvědomila, jak je zranitelná a závislá na Číně. V případě výpadků dodávky léků, hygienických potřeb (respirátory, roušky), materiálů a náhradních dílů proto musí Evropa zvolit i jiný postup a snížit svoji závislost na podobných zemích.
Co se týče samotného terorismu, pro některé skupiny, vyznávající především islámský radikalismus, je slabým místem evropská demokracie. Pro tyto teroristy je znakem „měkkosti“ například to, že v Evropě mají práva i ženy, že dáváme šanci také jiným genderovým skupinám, že máme soudy a právní systém, v němž se nepopravuje, nebičuje a nekamenuje, že nevyužíváme služeb náboženské policie a podobně. A nejslabší místa Evropy? Jsou to takzvané měkké cíle a důležité infrastruktury. Ale lze k tomu připočítat i hybridní informační válku a kyberzločin.

Velkým zlomem byl na chvíli útok v ostravské nemocnici, ale ostražitost postupně zase opadává…

Jak je možné účinně chránit tzv. měkké cíle? Například nemocnice by nyní mohly být středem zájmu psychopatů s noži či puškami…
Česká republika se prostřednictvím Ministerstva vnitra ČR velmi aktivně věnuje zabezpečení tzv. měkkých cílů. Máme metodiky, pokyny, postupy, jsou vyhlášeny dotační tituly na zajištění měkkých cílů ve školství, zdravotnictví, kultuře atp. Prvosledové hlídky Policie ČR jsou vybaveny dlouhými zbraněmi a ochrannými prostředky (balistické vesty) a pracují v režimu co nejrychlejší „dojezdů“ na místo, zásahové jednotky to samé.
Na útoky „osamělých vlků“ se však nedá stoprocentně připravit. Je ale nutné situaci nezlehčovat, na jednotlivé možně vzniklé situace se připravovat v rámci jednotlivých organizací a tyto postupy společně se složkami integrovaného záchranného systému trénovat.
Vždyť i běžný občan naší země, zhlédne-li video, které z původní nahrávky americké FBI přetočila česká policie s názvem Utíkej, schovej se, bojuj…, se může dostatečně inspirovat. Návodně je použitelné, ať jsem v administrativní budově, kde bylo video natočeno, nebo v obchodním centru, na nádraží či v kině.
To, co vidím jako problém, je, že privátní majitelé měkkých cílů ještě neberou situaci dost vážně a nejsou na možné útoky připraveni, natož aby se trénoval a prováděl výcvik zaměstnanců. Dokud se nic nestane, nepřikládá se tomu větší pozornost. Velkým zlomem byl na chvíli útok v ostravské nemocnici, ale ostražitost postupně zase opadává…

Nepřehlédněte:  Nemyslím si, že někdo z vás má dostatečnou inteligenci se se mnou bavit

S příchodem covid-19 se hned objevily spekulace, že jde o umělý vir, který byl úmyslně vypuštěn, aby se otestoval na lidech. Nebo že jde o teroristický biologický útok. Jak to vidíte vy?
Každá podobná situace vždy vyvolá spekulace. Stačí si vzpomenout na vraždu prezidenta Kennedyho, teroristický útok na dvojčata v New Yorku nebo výrobu novičoku v České republice. V dalších měsících bude nutné tuto situaci analyzovat, což jednotlivé státy, vlády a jejich tajné služby budou dělat a dělají. Důležité je si v rámci hybridních válek uvědomit, kdo tyto informace vypouští. Komu mají sloužit? Co mají za úkol? Koho mají tzv. „rozkmotřit“ a komu mají přinést užitek?
Nepopíratelným faktem je, že v blízkosti Wu-chanu (asi 20-30 km) se nachází laboratoř, která je od roku 2017 certifikována na tzv. výzkum virů. V zařízení BSL-4 se zkoumají i koronaviry například SARS, Ebola, tedy nemoci, které se vyskytují v Africe, kam Čína za poslední dobu masivně investovala a pohybuje se tam několik stovek tisíc jejich obyvatel. Takže to může mít i praktický význam, jak ochránit svoje lidi a jak najít správnou vakcínu, ale i jak vyrobit biologickou zbraň. Tím netvrdím, že se tak děje.
Podobné laboratoře jsou i jinde ve světě, například Česká republika má zařízení BSL-4 v Těchoníně. Je jen otázkou, v jakém režimu fungují, jak jsou nastavena bezpečnostní opatření, aby se v případě „nechtěné nehody“ nedostalo nic ven.

Někdy je střelcem třeba nespokojený zaměstnanec nebo dodavatel, který si to přijde „vyřídit“ do firmy či nemocnice.

České republice se zatím velké teroristické útoky vyhýbají, ale už zítra tomu může být jinak. Co mohou občané udělat, aby pravděpodobnost tohoto ataku minimalizovali?
Nešvejkovat, nebrat to na lehkou váhu a uvědomit si, že každý z nás má osobní zodpovědnost za svoji bezpečnost. Nespoléhat, že za mě vždy všechno vyřeší Policie ČR nebo jiná složka státu. V praxi to znamená být vnímavý ke svému okolí a prostředí. Když uvidím odloženou tašku na farmářském trhu, u lavičky na nádraží nebo v obchodním centru, nemusí se jednat hned o teroristický čin, ale přesto to nahlaste kompetentní osobě.
Hodně by nám všem pomohlo nasazování moderních technologií, jako jsou chytré softwary, které dokážou odhalit „odložené předměty“, vyhodnotit podezřelé chování a jednání osob či face recognition (systém pro rozpoznávání tváře). Jejich doba využití přijde, v nějaké formě to již funguje například na pražském letišti, ale je potřeba k tomu legislativa, aby nebylo možné systémy zneužít a současně dodržovat přísná pravidla GDPR.

Nepřehlédněte:  Ten kdo krade, dostane větší trest

V minulosti se vždy po teroristickém útoku nasvítily známé objekty, politici útok odsoudili a politovali oběti. Současně si ale neodpustili řeči o soudržnosti i integraci, což už se neobešlo bez úšklebků části veřejnosti. Proč se, minimálně v evropském měřítku, nepřistupuje k razantnějším bezpečnostním opatřením, aby se po jednom útoku neopakovalo něco podobného už za týden? Příkladem mohou být nedávné hojné útoky noži v Londýně.
Bohužel, to je politika a s tím spojená volební účast. Když budete dělat „nepopulární“ rozhodnutí, nemusíte vyhrát v příštích volbách. Už na příkladu opatření v rámci covid-19 lze lehce analyzovat, jak to funguje. Vláda nastaví nouzová opatření a už se objevují hlasy typu „strašíte nás“, přehnali jste to“, „zastavujete ekonomiku“… Jako by se ten „někdo“ nechtěl podívat pár stovek kilometrů za hranice na situaci v Itálii a Španělsku, jako by ten virus neexistoval a neumírali na něj lidé. Naopak by mě velmi zajímalo, jak by reagovala česká společnost, kdybychom v rámci republiky neudělali podobná opatření a nemocných a mrtvých by bylo mnohem více.
K „nožům“ přistupuje každá evropská země jinak a má také jiné legislativní definice. Přísná legislativa platí v Německu, Francii a Anglii. Posledně jmenovaná země se skutečně potýkala s výrazným nárůstem útoků noži, takže nyní v rámci tzv. „offensive weapon act“ může být téměř jakýkoliv předmět považován za zbraň. Naopak žádná nebo velmi liberální opatření jsou v České republice, na Slovensku či v Polsku.

Jste pro omezování držení zbraní?
Držím se pravidla, že zbraň je dobrý sluha, ale zlý pán. Držení zbraní musí mít přísná pravidla. Omezování z dílny Evropské unie ovšem nevidím jako šťastné a správné rozhodnutí.

Teroristé většinou útočí ve velkých městech. Měli by se tedy Pražané bát, že dojde řada i na ně?
Při školeních se hodně setkávám s podobnou otázkou v jiné formě: „My jsme z Ostravy, Brna, Plzně a nám se to tady nestane!“ Bohužel se podobná situace může stát na jakémkoliv místě či ve městě, protože na jeho velikosti a lokalitě nezáleží. Za silné vyjádření bych ale označil „máme se bát, kdy dojde na Prahu…“ Spíše je důležité, aby o tom občané věděli, znali základní rizika, dodržovali preventivní opatření a nepodléhali panice a strachu. To je přesně to, co pachatelé těchto činů chtějí docílit.

Nepřehlédněte:  Tyran štěněte Marleyho znovu před soudem!

Pozorujete nějaké trendy v páchání terorismu, popřípadě v používání techniky při realizování těchto hrůzných činů?
Ani ne, ono totiž není zas tak úplně jednoduché si sehnat větší množství zbraní někde přes dark internet a sestrojit bombu bez toho, aby si mě „nikdo nevšiml“ nebo nebyl prodávajícím agent provokatér. Větší obavu musíme mít z takzvaných osamělých vlků, kteří zaútočí jen s nožem či pistolí, popřípadě s dodávkou vjedou do davu lidí. Ti jsou nebezpeční, protože o nich nic nevíme a dozvíme se většinou až v případě úspěšného útoku. Navíc se nemusí jednat o teroristicky motivovaný čin. Někdy je střelcem třeba nespokojený zaměstnanec nebo dodavatel, který si to přijde „vyřídit“ do firmy či nemocnice.

Tagy
Pokračovat ve čtení

Související články

Back to top button
Close
Close